Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. The begining

28. 7. 2011

1. 

 

 “Expelliarmus” “Avada Kadavra” vykřikl Harry a Voldemort naráz, jejich hůlky se zaměřily na srdce toho druhého, hřmění se jako ozvěna rozléhalo Velkou síní, když se rudé světlo z Harryho hůlky srazilo se zeleným z té Voldemortovy, krátký záblesk překvapení se mihnul přes Vldemorův hadí obličej, když se jeho smrtící kletba odrazila zpět na něj, všechno se zdálo, jako ve zpomaleném filmu, když tělo oné kruté bytosti začalo padat, byl mrtvý ještě dřív, než dopadl na podlahu. Velká síň až bolestivě ztichla, když se šokovaní lidé dívali na mrtvolu Temného pána a Harryho, Harry tam stále strnule stál s napřaženou  hůlkou, zíral na tělo před sebou, nemohl uvěřit tomu, že už je po všem, že už je konec jeho trápení, které zažil za posledních 17 let. Najednou někdo vykřikl.

„Vy-víte-kdo je mrtvý, je mrtvý, dokázal jsi to Harry, je mrtvý!“ hlas jakoby prorazil neexistující zvukotěsnou stěnu, když mu to začalo docházet, pískání, provolávání slávy a dokonce i vzlyky, Hagrid si proklestil cestu davem a sebral pozůstatky Toma Riddela a bez okolků ho hodil do postranní komory, neměl by teď ležet mezi slušnými lidmi, nebo měl?

Harry si pomalu prorážel cestu přeplněnou místností, hledající jeho nejlepší přátele, dva lidi, kteří ho doprovázeli na jeho cestě. Šel velmi pomalu, každý si s ním chtěl popřát rukou, poplácat ho po zádech nebo jen obejmout, šťastně se usmívali a vyjadřovali soustrast pozůstalým, nakonec se dostal k rodině Weasleyových a Hermioně, Fred a George se drželi za ruce, když se dívali na nehybné tělo jejich bratra Percyho.

„Měl jsem to být já.“ Vzlykal Fred. „Odstrčil mě stranou… měl jsem tam stát já.“ George stiskl své dvojče ještě pevněji.

“Tolik mě to mrzí, že jsem ho nedostal dřív… možná, že kdybych měl…“ Harry byl přerušen.

„Harry Jamesi Pottere, teď se s tím musíme vypořádat a ne se z toho obviňovat.“ Řekla zuřivě Molly a vtáhla ho do mateřského obětí.

"Percy věděl, co dělá, rozhodl se bojovat na správné straně, já jsem na něj pyšná a jsem pyšná i na tebe, Harry, dokázal jsi to, zachránil jsi nás."

“Ale mnoho lidí zemřelo, paní Weasleyová.“ Zaprotestoval.

„A mnohem víc jich přežilo, díky tobě.“ Řekla mu laskavě a uvolnila ho ze svého obětí.

“Molly má pravdu, Harry.“ Ozval se měkký povědomý hlas, Harry se otočil a jeho oči se střetly s jemnýma jantarovýma.

„Remusi!“ Harry se vrhl ke svému příteli a bývalému profesorovi.

„Remusi, musíš mi pomoci, musíme dostat  Snapeovo tělo z Chroptící chýše, není správné, ho tam nechat.“  Prosil Harry.

“Cože! Ani náhodou. Ten vražedný bast…“  jeho křik přešel v jedovatý protest.

“Ne, počkej! Nerozumíš tomu.“ Přerušil ho Harry.

“Oh,takže mi tomu nerozumíme!?“ Remusovy oči ztvrdly, jak se vlk v něm začal probouzet.

“Ne, ne nemusíte rozumět.“ jakmile to řekl, nemohl uvěřit, že se Harry zastává toho zmetka, který mu dělal ze života ve škole peklo, neměl by si o mrtvých takhle mluvit, napomenul sám sebe.

“Harry, on zabil Brumbála.“ Řekla Molly, jakoby mluvila na pětileté dítě.

“Ano, to udělal, ale na Brumbálův rozkaz, Snape mu dal neporušitelný slib, Brumbál umíral, protože nosil prokletý prsten, který jste všichni viděli na jeho ruce.“ Harry se snažil, aby i oni viděli ten důvod.

“Jak to můžeš vědět, Harry?“ ptala se paní Weasleyová.

“Viděl jsem Snapeovy vzpomínky, když Voldemort poštval Nagini na Snepea, dal mi Snape svoje vzpomínky, můžete se jít podívat, jestli chcete, stále jsou v Myslánce v Brumbálově pracovně, takže, kdo se mnou půjde přinést Snapeovo tělo zpět do hradu?“

Bylo rozhodnuto, že Harry, Ron, Hermiona a Remus půjdou pro Snapeovo tělo, zatímco zbytek Weasleyových se půjde podívat na Snapeovy vzpomínky, i když věřili Harrymu, museli to vidět na vlastní oči za to je nikdo nemohl obviňovat.

Čtyři přátelé dorazili k Chroptící chýši, byly to už čtyři hodiny od Snapeovy smrti a Harryho zajímalo, zda uvidí Snapova ducha nebo jestli už odešel, když uslyšel slabé zasténání, dobře, myslím, že odpověď už mám, pomyslel si Harry, když v tom se zasténání ozvalo znovu o něco hlasitěji.

“Co to bylo?“ zalapala Hermiona po dechu.

„Nejspíš Snapeův duch.“  Pousmál se Harry, když se pokoušel představit si Snapeovu strašidelnou výuku lektvarů.

“To není vtipné, pane Pottere.“ Ozval se hluboký sametový hlas od vedlejších dveří, Harrymu poklesla čelist, zatímco Ronovi se na poslední chvíli podařilo chytit Hermionu, která omdlela, když vysoká tmavá postava Severuse Snapea zavrávorala do chodby.

“Docela solidní na ducha, Severusi.“

“Opravdu Lupine, předpokládám, že Temný pán byl poražen?“

“Samozřejmě Severusi.“ Pousmál se Remus.

“Hmmph.“ Severusovy se podlomily nohy a Remus ho chytil těsně před tím, než dopadl na podlahu.

„Nech mě být, vlku, nepotřebuji a ani nebudu potřebovat tvoji pomoc.“ Zavrčel Snape.

“Nebuď blázen, Severusi jsi slabý, ze ztráty krve a možná i otráven, musíme tě dostat zpátky do hradu.“ Odsekl mu Remus.

“V žádném případě, nemohu se tam vrátit, odejděte a nechte mě zmizet, s jedem není problém, vzal jsem si protijed.“

“Musíte se vrátit do hradu, potřebujete lékařskou pomoc, vše bude v pořádku.“ naléhal Harry

“Skutečně, a jak to víte, pane Pottere?“

“Znám pravdu, oni všichni ji znají.“ Vzdorovitě si stál za svým Harry.

“Skvěle.“ Povzdychl si Severus, nebyl ve stavu, kdy by se s nimi mohl dohadovat, Hermiona se vzpamatovala a nyní na Snapea jen nevěřícně zírala, nakonec se vydali zpět ke hradu se Severusem opírajícím se o Remuse a Rona, zatímco Harry a Hermiona šli za nimi.

„Pane profesore, jak jste věděl, že si s sebou máte vzít protijed, když jste se měl setkat s Voldemortem?“ zeptala se nejistě Hermiona.

“Výborně slečno Grangerová, Temný pán mě nemohl zabít.“ Severus krátce zavřel oči. „Mou omluvou je to, že nemohl zabít nikoho s temným znamením použitím kletby Avada Kedavra aniž by se při tom sám zranil, proto to buď mohl být někdo jiný a nebo Nagini, věděl jsem, že ostatní jeho Smrtijedi budou mít plné ruce práce s bitvou, takže to musel být had a v mém případě nemohl použít někoho jiného ze strachu, že bych se stal pánem Bezové hůlky, takže, jak jistě vidíte slečno Grangerová, musel použít Nagini, ale stejně jsem vždy nosil protijed při sobě, nikdy jsem si nemohl být jistý, že mi skutečně věří.“

“Vy jste věděl o Bezové hůlce?“

“Ne, dokud nezačal rozkřikovat, že hůlka nesplnila jeho očekávání a tak jsem pro něj musel zemřít, aby se mohl stát skutečným majitelem hůlky, ale Pán zla se zmýlil s Draco Malfoyem, který tu noc odzbrojil Brumbála, on byl pánem hůlky.“

“Vlastně ne na dlouho, nakonec byl pánem hůlky Harry, to on odzbrojil Malfoye, když jsme utíkali z Malfoy Manor.“ Oznámil Ron, zbytek cesty do Bradavického hradu proběhl v relativním tichu, protože každý přemýšlel nad tím, jak bude vypadat jejich život bez Voldemortovy hrozby visící nad nimi.

Nadcházejících pár týdnů bylo poměrně rozmazaných, stalo se toho tolik najednou, že bylo obtížné pro kohokoliv, aby udržel krok, Harry a Ron byli zváni, aby se připojili k Bystrozorskému sboru, Kingsley Pastorek se ujmul funkce Ministra kouzel a zařídil ceremoniál na počest válečných hrdinů, každému členu Fénixova řádu byl udělen Merlinův řád druhé třídy, včetně nyní očištěného Severuse Snapea, Harryho, Rona a Hermiony kterým byl udělen Merinův řád první třídy i domácí skřítci byli obdařeni nově vytvořenou medailí za statečnost, byly pojmenovány na počest Dobbyho, malého skřítka, který statečně položil život, aby zachránil ostatní.

Poté, co se téměř vše vrátilo do starých kolejí a kouzelnický svět se začal blížit k něčemu docela normálnímu, zlaté trio sedělo kolem kuchyňského stolu v Doupěti a diskutovali, co dělat se zbytkem svého života, Hermiona nadšeně oznámila, že se chystá vstoupit do výzkumného týmu na Oddělení záhad.

„No, Harry a já se chystáme přidat k Bystrozorům, nemám pravdu kámo?“  zeptal se Ron, když pnul svou hruď pýchou.

“No, vlastně Rone.“ Řekl Harry omluvně.

„Ne, nejdu tam, mám dost honby černokněžníků do konce života a v poslední bitvě jsem si všiml rozdílů mezi lidmi z B. A., které jsem učil, velmi málo čarodějů a čarodějnic bylo schopno vytvořit slušné štítové kouzlo natož vyvolat Patrona, takže jsem si myslel, že bych mohl jít učit jako mistr Obrany.“

“Oh, jo, jasně, no dobře to je dobrý, jdi do toho Harry.“ Byl jen trochu zklamaný, že s ním jeho přítel nebude chodit do školy pro Bystrozory, ale pochopil to.

“A kromě toho bych si nakonec každého Černokněžníka a jeho následovníky sám vycvičil, protože všichni chtějí mít populárního chlapce, který porazil Voldemorta.“ Dále řekl s úsměvem Harry.

„Jo, sorry, kámo nikdy mě nenapadlo, že je tady i tahle možnost.“ Byl Ron spokojenější s vysvětlením.

“Bude to znít trochu drze.“ Promluvila Hermiona.

„Ale proč se všichni společně nepřestěhujeme na Grimmauldovo náměstí, můžeme to udělat během léta, než budeme muset začít své kariéry, tímto způsobem zůstaneme stále v kontaktu.“ Skončila s nadějným výrazem ve tváři.

“To je úžasný nápad Hermiono, můžeme se přestěhovat hned zítra.“ Řekl Harry a podíval se na Rona, který souhlasně přikyvoval, takže bylo ujednáno a tři přátelé šli do svých pokojů, aby začali s balením a přípravou na svůj nový život.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pekné...

(Tara, 28. 7. 2011 15:25)

Dobrý preklad. Som zvedavá ako to bude pokračovať ale začiatok ma veľmi zaujal. Len tak ďalej!

Začíná to dobře.

(Mája, 28. 7. 2011 14:38)

Díky za překlad další Snarry. (Těch nikdy nebude dost:-) Povídka začíná nadějně. Taky bych raději obětovala Percyho než Freda a velmi, velmi mě potěšilo, že nám přežili i Lupin a Severus. Takže jen tak dál, budu netrpělivě čekat na pokráčko :-)

Hezké

(Lady Corten (www.lady-corten.name), 28. 7. 2011 14:11)

Začalo to zajímavě a vzhledem k tomu, že pár HP/SS je můj nejoblíbenější, budu netrpěluvě čekat na pokračování. :)

Nádhera

(tamias, 28. 7. 2011 13:58)

Moc si mě potěšila překladem taky poslení dobou čtu HP slash budu ráda když budeš i pokračovat



 

 

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA