Jdi na obsah Jdi na menu
 


Série Temní andělé - 17. díl

27. 1. 2011
Kap 17.
 
 

„No tak, Alberte! znovu a tentokrát silněji, jsem s ním zatřásl.

Opět žádná reakce.

Zachvátila mě panika, náhle jsem vůbec nevěděl, co mám dělat.

Nemohl jsem ho přece zabít, slíbil jsem mu to!

,Přežije to, určitě! přesvědčoval jsem v duchu sám sebe.

Bilo mu srdce, sice slabě, ale přece, a to bylo dobré znamení.

Bude teď muset nějakou chvíli odpočívat, než se mu v těle obnoví dostatek krve.

Postavil jsem se a pokusil se narovnat, už mě to skoro vůbec nebolelo, ty popáleniny, co mi zbyly, nejsou tak vážné, jako ty, které před malou chvílí pokrývaly téměř polovinu mého těla.

Musel jsem si sice dávat větší pozor, abych si neuváženým pohybem nestrhl strupy, ale to bylo oproti počáteční bolesti úplné nic.

Opatrně jsem se sklonil, vzal jsem Alberta do náruče a přenesl ho do své postele, musí odpočívat, aby se z toho co nejrychleji dostal, a já vážně nehodlám riskovat, že bych cestou do jeho pokoje potkal Fabiana.

 Lehce jsem přes něj přehodil tenkou přikrývku a sám začal po pokoji hledat oblečení.

Kalhoty jsem našel poměrně rychle, ale s košilí to bylo o trochu složitější.

Když jsem jí po dlouhých deseti minutách našel zmuchlanou pod postelí a chystal si ji obléct, objevil se další problém…

Úplně jsem totiž zapomněl, že se Aaron nenamáhal s rozepínáním knoflíčků a košili rovnou roztrhl.

Se zmučeným výrazem jsem došel až k velké dřevěné skříni.

Trhnutím jsem otevřel dveře a začal v ní hledat jino