Jdi na obsah Jdi na menu
 


Série Temní andělé 6.díl

20. 3. 2010

Kap 6.

 

 
Druhý den dopoledne:
Probudilo mě až poměrně hlasité vrznutí dveří.

Chtěl jsem se přitulit blíž k Aaronovi a ještě chvíli se jen tak povalovat v posteli.

Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že černovlasý mladík, se kterým jsem strávil včerejší noc, už neleží vedle mě.

Rychle jsem se vyšvihl do sedu, abych zjistil, zda právě Aaron nebyl ta osoba, vrzající dveřmi.

Bohužel, osoba, jenž stála ve dveřích, se Aaronovi nepodobala ani v nejmenším.

„Co tady děláš Alberte, a kde je můj host?!” okamžitě jsem na sluhu vyštěkl.

„Velice se omlouvám, pane, že jsem vás vzbudil, ale myslím, že byste měl vstávat.” Pronesl co nejuctivěji a vysekl mi malou poklonu.

„Cože?! Jestli se nepletu, pán tohoto domu a tím pádem i tvůj pán, jsem ještě pořád já, tak mi laskavě neříkej, co mám dělat!” moje nálada prudce klesla pod bod mrazu a já si ji začal vylévat na prvním člověku, který se mi padl do rány.

Albert mě nyní jen mlčky pozoroval a neodvažoval už se říct ani popel, věděl, že když na mě přijde některá z mých “dobrých” nálad, je lepší klidit se mi z cesty.

Tentokrát to, ale zřejmě bylo něco důležitého, protože, i když jsem vypadal, že každou chvíli hodlám vraždit, neopustil urychleně moje pokoje, jak to vždycky dělal.

Po chvíli nečinného postávání u dveří, přešel k velkým oknům, zakrytým těžkými sametovými závěsy a opatrně je roztáhl.

„Dnes je venku zataženo, takže můžete jít ven.” Oznámil mi jakoby jen tak mimochodem.

„Hmm…” zabručel jsem neurčitou odpověď, jelikož jsem netušil, k čemu mi to bude dobré.

„Tohle Vám přišlo dnes ráno.” Odvážně popošel blíž k mé posteli, aby mi předal dopis v černé obálce se zlatým nápisem.

S pozvednutým obočím jsem si od něj dopis převzal a pořádně si ho prohlédl, když jsem ho otočil, můj pohled padl na pečeť vytisknutou do pozlaceného vosku.

,Že by na tu hraběnčinu nehodu přišli tak rychle…’ uvažoval jsem, zatímco jsem otevíral obálku.

Papír uvnitř byl, stejně jako obálka, černý a zlatým písmem na něm byla vytištěna pozvánka na pohřeb hraběnky, kterou jsem včera zabil.

Trvalo mi jen několik minut, než jsem dopis přelétl očima a pak zaraženě vzhlédl.

„Ale ten pohřeb je už dnes?!” vypadlo ze mě zaskočeně, najednou mi došel i význam Albertových slov.

„Za tři hodiny to začne, pane, půjdu vám připravit koupel.” Oznámil mi a chystal se k odchodu.

S rukou na klice se ještě zastavil a znovu se na mě otočil.

„A ten pán, kterého jste si včera večer přivedl, odešel někdy po půlnoci, tedy aspoň myslím, také si půjčil jednu z vašich motorek.” Pronesl tiše a odešel mi připravit tu koupel.

„Díky.” Zašeptal jsem dřív, než za sebou stihl Albert zavřít dveře.

Chvíli jsem jen nečinně seděl a koukal do prázdna, nešlo mi do hlavy, proč tak najednou Aaron odešel.

Jistě, počítal jsem s tím, že to bude sex na jednu noc, ale i tak mohl počkat aspoň do rána a ne se vytratit uprostřed noci jako duch.

 „Bože, připadám si jako nějaká děvka.” Složil jsem hlavu do dlaní a prsty si prohrábl vlasy.

Poté jsem vstal z postele a šel se podívat k napůl odhrnutému oknu.

Skutečně bylo venku dost zataženo a sychravo, obloha byla potažena černými mraky a vypadalo to, že bude každou chvíli pršet.

Albert měl pravdu, dnes jsem mohl zase po dlouhé době vyjít ven i přes den.

„Sakra!” naštvaně jsem shodil na zem velkou vázu z čínského porcelánu, která stála na malém dřevěném stolečku hned vedle okna a byla plná rudých růží.

Už dlouho se mi nestalo, že bych měl na někoho takový vztek, ale až se mi ten chlap dostane do rukou, ještě si to s ním vyřídím.

„Vaše koupel je připravena, pane.” Vstoupil se zaklepáním do pokoje Albert.

„Stalo se něco?” zeptal se trochu zvědavě, když si všiml rozbité vázy na zemi u mých nohou.

„Nic.” Nasupeně jsem procedil mezi zuby a bosýma nohama jsem netečně přešel po střepech z rozbité vázy.

„Než se vrátím, ať je to uklizené.” Kývl jsem hlavou směrem k rozbité váze a odešel do koupelny.

Albert se jen poslušně poklonil a odešel si pro lopatku a košťátko, aby mohl tu spoušť, co nejdřív uklidit.

Když jsem se asi po hodině vrátil do svého pokoje vykoupaný, oblečený a patřičně upravený na pohřeb, po rozbité váze už nebylo nikde ani stopy.

Závěsy na všech oknech teď byly roztažené a já měl dokonalý výhled na své rozsáhlé pozemky.

Netušil jsem, jak dlouho jsem u toho okna stál a jen bezcílně bloumal očima po sychravé krajině, než mě z letargie vytrhlo zaklepání na dveře.

„Vstupte.” Sklouzlo mi automaticky ze rtů.

„Pane, vaše auto je připraveno, měl byste vyrazit, abyste tam dojel v čas.” S poklonou mi oznámil Albert a čekal na moje další rozkazy.

„Jistě, už jdu.” Přikývl jsem zamyšleně a vyšel za Albertem ze svého pokoje.

Nasedl jsem do stejné limuzíny, kterou jsme sem včera s Aaronem přijeli.

Albert mi ještě s poklonou zavřel dveře od auta, řidič nastartoval a rozjel se na jediný hřbitov, který v téhle zemi byl.

Bylo to dost daleko a horské cesty byly těžko sjízdné a pro řidiče, který nezná zdejší terén i dost nebezpečné.

Znovu jsem se propadl do náruče letargie a znuděně modrofialovýma očima pročesával okolí.

Na hřbitov jsem dorazil deset minut před začátkem pohřbu.

Řidič zaparkoval černou limuzínu kousek před hřbitovem, počkal jsem, až mi otevře dveře a elegantně jsem vystoupil z auta s jedinou rudou růží v ruce, kterou mi do limuzíny připravil Albert.

Šel jsem po vyšlapané cestičce mezi mnoha náhrobky, které byly převážně z černého mramoru, až do středu hřbitova, kde by měla být hraběnka pochována.

Během chůze jsem si párkrát nostalgicky přičichl k rudé růži, která patřila mezi moje nejoblíbenější květiny, když jsem byl malý, dostával jsem kytici rudých růží pravidelně ke každým narozeninám a matce tak svou radostí vynahrazoval dceru, kterou si tak moc přála.

Čím víc jsem se blížil do centra hřbitova, tím víc byly hroby blíž u sebe.

I stromů a keřů zde bylo poměrně víc, než na okraji hřbitova.

Došel jsem až k velkému hloučku lidí, jenž se utvořil okolo čerstvě vykopaného, zatím prázdného hrobu.

Rozhlédl jsem se po všech přítomných a spokojeně nosem nasál chladný, čerstvý vzduch, prosycený pachem čerstvé krve.

Jedl jsem sice naposledy včera večer, ale tohle bylo přímo mučení, něco jako kdyby všude kolem bylo spousta dobrého, velice chutně vyhlížejícího jídla, a vy jste se ho nesměli ani dotknout.

Mlsně jsem si oblízl rty a musel jsem vynaložit hodně síly, abych se hned teď nevrhnul na jednu z některých přítomných mladých slečen, které byly přímo k nakousnutí.

Schválně jsem si stoupl až do poslední řady a pokud možno ne proti větru, aby můj citlivý nos už nezachytil tu lákavou vůni.

Bohužel moje dokonalé plány mi zhatila mladá velice atraktivní a úžasně vonící dívka, která se postavila jen několik centimetrů přede mě.

,Ona to snad dělá schválně?!problesklo mi hlavou a nevěřícně jsem si dívku prohlížel.

Rozbušilo se mi srdce, jak ve mně stoupal adrenalin, když mě v nose zašimrala dívčina vůně.

Zhluboka jsem se nadechl, abych tak zklidnil své rozbušené srdce, ale účinkovalo to spíš opačně a já už jsem se skoro přestal ovládat...

 

 

Obrazek

další ze Samuelových "věrných" portrétů

 

 

 

Obrazek

tak takhle nějak by měl vypadat Albert (jo já vim, dost ohraný jméno, ale nemohla jsem si pomoc, taky samozřejmě jsem si vědoma vypůjčení postavy z anime Kuroshitsuji, ale lepšího komorníka jsem na googlu skrátka nesehnala )

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

obrázek

(kacka, 22. 2. 2012 20:35)

ten první stim blondákem to je Naruto anime postava -_- né ??

Ma klepne!

(Haku, 25. 3. 2010 17:01)

To nieje fer,takto to ukoncit( ,stepuje na posteli a rozhadzuje rucickama, )Kam a preco sa Aaron zdekoval ako popelka pred polnocou hm?? Velice zvedava ci sa Samuel ovladne a slecinku nekusne...skvela kapca(kedy,ze bude dalsia???!A supom sa uzdrav.

Krása

(Ayame, 21. 3. 2010 10:50)

Píšes vazne dokonale....^.^ prosím pokračko co nejdřív xDD

...

(Aylen, 20. 3. 2010 18:12)

Nádhera :)Těšim se na pokráčko :)

... xD

(Geluška;, 20. 3. 2010 10:54)

Uáá to, dobře byla to připomínka ^^.
Teď si ale budu připadat jako zlá Geluška která píše 'poučné' komentáře když sama není nic schopná napsat :D.
Heheh, víš že ani lepší komorník než Sebík není, možná ten co je v tom novém Kuroshitsuj, které se ovšem už ani Kuroshitsuj nejmenuje ^^.
Nádherný díek .. snad se s tou holkou nevyspí :D.

...

(Ebika, 20. 3. 2010 10:16)

Pái opovaž se to moc natahovat, tohle je dokonalý áááááá napíínavýýý!!!!
A tak pokráčko ať je tu ještě do zítřka:-)

 

 

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA