Jdi na obsah Jdi na menu
 


Série Temní andělé 9.díl

1. 5. 2010

Kap 9.

 

 
Rumunsko

Konečně se moje nohy po několika denní plavbě opět dotkly pevné země.

S potutelným úsměvem jsem se zhluboka nadechl čerstvého mořského vzduchu.

Rozhlížel jsem se po přístavu a pozoroval námořníky, jak vykládají náklad z lodi, kterou jsem přijel.

Trvalo jim asi hodinu, než všechno vyložili a já si mohl naskládat svoje věci do kufru černého mitsubishi, kterým jsem dojel do hotelu, kde bych měl mít podle dopisu, zamluvený pokoj.

Bylo to celkem nebezpečné, nechat si od cizí osoby zamluvit i hotel, ale když to vyšlo poprvé, proč by to nemělo vyjít i teď.

Už se začínalo stmívat, když jsem konečně dorazil do onoho hotelu.

Zaparkoval jsem auto kousek od vchodu do hotelu, vyndal si zavazadla z kufru a prošel do budovy prosklenými dveřmi.

Ocitl jsem se v menší hale, jejímž středem se táhl dlouhý, zřejmě kdysi i rudý koberec.

Po levé straně byla recepce a na pravo bylo velké schodiště, které nejspíš vedlo do patra.

Zamířil jsem tedy k recepci a zazvonil na malý zvoneček, aby si mě někdo všimnul.

Chvíli to trvalo, než zpoza tmavého závěsu za recepcí vyšla poměrně mladá modrovlasá dívka.

„Přejete si, pane?” otázala se značně znuděně.

„Měl bych tady mít zamluvený pokoj.” Lehce jsem se na ni pousmál a čekal na její reakci.

Dívence jen trochu znachověly líčka a rychle otevřela návštěvní knihu.

„A na jaké jméno?” špitla skoro neslyšně.
„Johanson.” Odpověděl jsem bez zaváhání.

„Ano, první patro, pokoj číslo 15.” Pokývala hlavou a z poličky za sebou sundala z háčku klíč s číslem 15, který mi vzápětí podala.

„Děkuji mnohokrát.” Znovu jsem se na ni usmál, což způsobilo, že se zarděla ještě víc, lehce jsem se poklonil, sebral všechna zavazadla a vydal se do patra hledat svůj pokoj.

 
 
*                             *                                  *                                        *
„Fabiane!” rozlehl se chodbou můj rozzlobený křik.
„Ano lásko?” ozval se okamžitě za mnou mužský hlas.

Málem jsem nadskočil leknutím, jak jsem nečekal, že bude tak blízko.

To už se mi ale dlouhé štíhlé ruce obmotaly kolem pasu a přitáhly si mě těsně k tělu druhého muže.

Než jsem stačil cokoli namítnout, ucítil jsem na své šíji měkké rty, které mi okamžitě začaly mapovat téměř celý krk.

Po chvíli už mi přejížděl hbitým jazýčkem po krční tepně.

 Prudce semnou trhl a otočil si mě čelem k sobě a dravě se vrhl na moje rty.

Jeho jazyk okamžitě začal plenit moje ústa.

Hodnou chvíli mi trvalo, než se mi podařilo Fabiana od sebe odtrhnout, na tohle jsem teď opravdu neměl náladu.

„Ale copak, špatně jsme se vyspinkali?

Co kdybychom zašli ke mně do pokoje a dohonili, to co jsme v noci nestihli?” znovu se ke mně začal lísat.

Naštvaně jsem ho od sebe odstrčil.

„Tak zaprvé, Fabiane, tohle je můj dům, tudíž i tvůj pokoj je vlastně můj a zadruhé, buď tak hodný a potravu si sháněj někde mimo tenhle dům, nehodlám, kvůli tvým nočním choutkám každou chvíli hledat novou uklízečku!” už jsem přímo vybuchl vzteky.

Už mě to opravdu štvalo, z ničeho nic si sem nakráčí jako mistr světa a myslí si, že s ním skočím do postele, kdykoliv si bude přát.

Možná, že ještě před deseti lety mi tenhle životní styl vyhovoval, ale dnes už bych chtěl od vztahu něco víc než jen sex, vím, že je to hloupost, jsem přece upír a žádný delší vztah bych nemohl mít s nikým jiným, než zase s upírem, bohužel, to by tady nesměl být Fabian, kterého se pořád nemůžu zbavit a i kdybych si někoho našel, pochybuji o tom, že by ho Fabian nechal dlouho naživu, moc na to nevypadá, ale je skutečně dost silný a hlídá si mě jako bych byl ta nejcennější věc, kterou kdy vlastnil.

„Nebuď hned naštvaný, broučku, vždyť o nic nejde, když budeš chtít do zítřejšího večera, tady budeš mít novou uklízečku, ano?” snažil se mě udobřit.

„A na jak dlouho, hmm?” řekl jsem teď již plně rozzloben.

Fabian už otevíral pusu, aby mi odpověděl, ale já ho předběhl.

„Víš co, radši mlč ano, mám už těch tvých řečí po krk!” prskl jsem na něj, otočil se na podpatku a rychle utíkal pryč.

Fabian jen zaraženě zůstal stát, úplně zaskočený mým náhlým výbuchem.

Ovšem trvalo mu to jen několik vteřin, než se rozeběhl za mnou.

Utíkal jsem, jak nejrychleji jsem mohl, abych mu utekl, marně.

Z ničeho nic se objevil přede mnou, a kdybych hned nezastavil, nejspíš by, jsme se srazili.

Teď už jsem toho měl vážně dost.

Zorničky se mi zúžily, moje jemné, téměř dívčí rysy zdrsněly, špičáky a nehty se prodloužily.

Nebezpečně jsem začal na štříbrnovláska vrčet a cenit zuby.

Fabian se ale také téměř proměnil, nešetrně mě chytil pod krkem a tvrdě přirazil proti zdi.

Sykl jsem bolestí, když se mi do zad zaryl střep z vázy, kterou jsem právě rozbil.

„Tohle si ke mně dovolovat nebudeš!” zavrčel mi rozzuřeně do tváře.

Na mé tváři se mi usadil škodolibý škleb.

„Nebo co? Zabiješ mě? Mám pro tebe novinku, možná sis toho ještě nevšiml, ale já už jsem mrtvý!” křičel jsem na něj a vší silou ho od sebe odhodil, tak že se zastavil až o protější stěnu, po které se svezl k zemi.

„Dej už mi konečně pokoj!” vřískl jsem na něj a znovu se rozutíkal pryč.

Neuběhl jsem ani moc daleko, když se přede mnou opět zjevil Fabian.

„Copak ty to nechápeš miláčku?” pronesl arogantně, jakoby se mi vysmíval.

„Nikdy tě už nenechám na pokoji, teď jsi můj a já si tě můžu vzít, kdykoliv budu chtít!” teď už se mi doopravdy vysmíval.

Po těchto slovech jsem, ač nerad, značně zbledl.

„Ne, nejsem tvůj, nikdy jsem nebyl a nikdy ani nebudu!” zlověstně jsem mu zašeptal a pokusil se ho obejít.

Stříbrnovlásek mě ale pevně chytil za zápěstí a opět přimáčkl na stěnu.

„Bohužel můj milý, jakmile se mi něco dostane do spárů, už nikdy se toho nevzdám.” Tiše mi zašeptal do ouška, na které mě vzápětí i políbil.

Stále jsem měl jednu ruku volnou, a tak jsem se ho pokusil aspoň uhodit, ale Fabian včas uhnul a i mé druhé zápěstí tím pádem skončilo v jeho ocelovém stisku.

Sykl jsem bolestí, když se mi do bledého zápěstí zaryly Fabianovy dlouhé nehty.

„Budeš už navěky můj.” Zamumlal mi do rtů, než je začal plenit dravými polibky.

 
To be continue…

 

 

 recepční  XD

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

-----

(Satiras, 6. 5. 2010 21:48)

Sakra sakra sakra Fabian se mi ale vůbec nelíbí doufám že za chvílí zmizí nebo se mu aspoň něco stane. Nejsem moc násilnická nebo nepřející, ale lidi, co si hrajou s ostatníma fakt nemusim. Doufám, že ho tam moc dlouho nenecháš a jsem zvědavá na Arona kdy a kde se se Samuelem setkají :-) doufám, že to bude nějaká romantika potřebovala bych povzbuzení :-D tak rychle pokračování prosím

Teda!!

(Haku, 4. 5. 2010 22:34)

Fabian ma sebavedomie,ze by jeden hlavou krutil,je otravny ako voš,chudak Sam...teraz sa nanho pricucol..a zbavit sa ho da poriadny kus roboty.

dX-Dx

(Ebika, 2. 5. 2010 17:25)

To se ti jenom zdá určitě jsou akorát všichni líní psát komentáře, ačkoli sit o rozhodně zasloužíš díleček se ti vskutku mocinky moc povedl a stejn ě jako vždy si mě dokonale nadchla na další díl, kterého se již nemůžu dočkat, tak šupem hopem p=okráčko a nenech mě čekat moc dlouho oki?
Vážně skvělá kapča a ještě by mě zajímalo jak se nakonec zbaví toho, toho Flaviana?
Tak honééééééém dál a dál a dáááále dál a s elánem do tohoXd

*****

(TeressV:), 2. 5. 2010 14:00)

Jejku, ten Fabian je fakt otravný, chudák Sami:))) Dofám, že se Sam a Aaron co nejdřív potkají.... něco mi říká, že to bude hodně brzy:D

...

(Aylen, 2. 5. 2010 13:02)

Krása xD Těšim se na další dílek

Nadpis

(Lilith-sama, 2. 5. 2010 9:02)

Sa to ale vyvíja! Snáď to dopadne dobre. Ja keď míám už happyendov plné zuby, ale upírske poviedky so šťastným koncom milujem. :D:D

 

 

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA