Jdi na obsah Jdi na menu
 


Série Unknown 1.díl

27. 2. 2009

 Unknown
 
 

Ozvala se ohlušující rána, na kterou hned vzápětí navazoval výbuch.

Mladík s uhlově černými vlasy a očima stejné barvy v bílé košili s velkým

véčkovým výstřihem, černými volnými kalhotami a dlouhé fialové mašli místo

pásku stál uprostřed kráteru, který vyhloubil onen výbuch a v ruce držel

dlouhou katanu jejíž pouzdro, fialové barvy, měl zastrčené mezi uzlem mašle.

Jakmile se usadil prach a drobné částečky kamínků spatřil mladík svého

protivníka.
Stál na vrcholku kráteru a shlížel na černovlasého mladíka.

Na sobě měl dlouhý černý plášť s vysokým límcem a červenými mraky obtažené

 bílou konturou.

I on držel v ruce velký meč, jehož ostří bylo obvázáno obvazy.

Oproti tomuto meči vyhlížela mladíkova katana jen jako dětská hračka. Na

tomto muži byla jedna velká zvláštnost, nebyl to ani tak velký meč, se

kterým se uměl až mistrně ohánět, ale byl to jeho vzhled.

Vypadal jako člověk křížený se žralokem, stavbou těla to byl člověk ale

jeho kůže byla nepřirozeně modrá i oči, ve kterých žhnula nenávist vůči

mladíkovi a touha po krvi, spíše vypadali jako rybí než-li lidské a aby

toho nebylo málo na tvářích měl jakési rýhy nápadně připomínající žábry.

Provokativně si opřel meč o rameno a po tváři se mu rozlil škodolibý úsměv.

"Tak co, neříkej mi, že už máš dost Sasuke!", zakřičel na zmíněného mladíka,

 který byl už docela vyčerpaný a měl i pár vážných zranění, ale kdo mohl

vědět, že ten mutant bude až tak dobrej, použil na něj svoje nejúčinnější

jutsu a on se mu v klidu vyhnul.

Uvědomil si, že udělal největší chybu co mohl a to, že ho podcenil!

Sasuke věděl, že to s ním musí co nejrychleji skončit než vyčerpá veškerou

svou chakru ale nechtěl aby ten parchant věděl, že je na tom tak špatně.

"Zavři tu svojí rybí hubu Kisame!", zařval na něj Sasuke a obdařil ho

jedním ze svých nenávistných pohledů.

"Ale né, snad ses nám neurazil Sasíčku?!", prohodil s pobaveným

výrazem ve tváři a z hlasu mu přímo odkapávala ironie.

Sasuke už otvíral pusu aby Kisamemu odsekl sprostou nadávku, když v tom

začal Kisame znovu provokovat.

"Itachi mi sice říkal, že jsi nafoukanej ubožák ale vážně jsem nečekal,

že na tom budeš až tak špatně!", a znovu se škodolibě zachechtal.

"Ty parchante, za tohle mi zaplatíš ... vy oba!", rozkřičel se naštvaný

Sasuke.

Během vteřiny začal skládat pečetě.Kisame ale včas rozpoznal o jaké jutsu

se jedná začal skládat pečetě na proti-jutsu.

Když Sasuke skončil s pečetěmi přiložil si prsty ke rtům, zhluboka se

nadechl a z úst mu vyšlehly mohutné plameny, než ale stačily zasáhnout

Kisameho jakoby proti nim ze země vyrostla velká vodní stěna, o kterou

 se plameny roztříštily a uhasily.

Sasuke naštvaně koukal na vodní stěnu a snažil se naplánovat další útok,

Když se před ním z ničeho nic zjevil Kisame a rozmáchl se po něm svou

Samehadou.

Sasuke jen tak, tak uskočil, jinak by mu mečem nejspíš zlomil vaz.

Kisame se fanaticky zasmál a s vražedným výrazem v očích znovu přiskočil

k Sasukemu, začal boj z blízka.

Sasuke měl co dělat jen aby stačil odrážet Kisameho útoky, na to, aby mu

je oplácel už byl příliš slabý, cítil, že už mu nezbývá mnoho chakry.

Byl zoufalý ale i naštvaný z toho, jak snadno se nechal porazit takovým

parchantem, sice se bránil ale věděl, že ona osudová rána přijde každou

chvíli.

Sasuke se Kisameho útokům vyhýbal jak nejlépe mohl ale k jeho smůle si

Kisame všiml, že ztrácí na rychlosti a vypadá dost vyčerpaně.

Rozběhl se na Sasukeho s napřaženou Somehadou, Sasuke se připravoval na

vykrytí útoku ale když byl Kisame téměř u něj, svůj útok rychle změnil

tak, aby Sasuke neměl šanci ho vykrýt.

Ozvalo se nepříjemné křupnutí a Sasuke odlétl několik metrů od Kisameho.

Tvrdě dopadl na záda ale okamžitě se pokusil vstát, když ucítil bodavou

bolest na hrudi, uvědomil si, že se nemůže pomalu ani nadechnout jak moc

to bolelo.

Ten parchant mi snad zlomil žebra pomyslel si naštvaně, opatrně si prohmatal

hrudník a bohužel to byla pravda, měl zlomená nejmíň dvě žebra.

Při jeho dalším pokusu opatrně se nadechnout se rozkašlal, bolest v tu

chvíli byla nesnesitelná, a vykašlal krev.
Kisame se při pohledu na něj rozesmál.

"Tak to vypadá, že jsi tady skončil Sasuke! Mám něco vyřídit Itachimu?",

zeptal se a s pobavením sledoval jak Sasuke rudne.

"Di do prdele Kisame i s mým podělaným bratříčkem!", rozeřval se na něj

Sasuke a vzápětí vykašlal další krev.
Sykl bolestí a chytil se za zlomená žebra.

Kisame se jen zle ušklíbl a začal dělat pečetě pro vodní vězení.

Tak to je asi můj konec pomyslel si Sasuke, když se na něj řinulo ohromné

množství vody, znovu sykl bolestí a zavřel oči aby se nemusel dívat na

Kisameho vítězný úšklebek.

Opravdu už to chtěl mít co nejdříve za sebou, i když měl vztek, nedokázal už

se bolestí skoro vůbec hýbat nebo soustředit.

Věděl, že ted’ už je pozdě zpytovat svědomí a tak jen s pevně zavřenými

víčky čekal až ho obklopí neproniknutelné vodní stěny a on zavře oči

napořád.

Něco bylo ale špatně, oči měl zavřené už celou minutu a pořád se nic nedělo.

To jutsu přece nemůže být tak pomalé pomyslel si Sasuke anebo si mou smrt

chce pořádně užít.

Čekal ještě pár vteřin, které mu připadaly jako staletí a pak přece jen

pomalu otevřel oči jakoby se bál, že na něj Kisame zaútočí právě ve

chvíli, kdy tohle udělá.

Jaké však bylo jeho překvapení, když uviděl, že voda, která ho měla pohltit

se změnila v ledovou stěnu oddělující jeho a Kisameho.
Když se trochu naklonil na stranu naskytl se mu pohled na

Kisameho, který byl překvapený a zaskočený snad ještě víc než Sasuke.

Všimli si, že ledová stěna najednou začíná tát.

Jak kapky vody dopadaly na zem začaly se tvarovat do podoby lidského těla,

za chvíli stála mezi udiveným Kisamem a Sasukem neznámá postava mladíka,

která byla celá z vody vypadala jako vodní klon, ale ať se rozhlíželi

sebe líp na všechny strany nezaregistrovali žádnou osobu, která by mohla

klon vyvolat.

"Kdo jsi a co tady chceš?", rozkřikl se na mladíka Kisame.

Ten se jen usmál a řekl, "Já jsem ten, kdo tě sprovodí z tohoto světa

takže odpověd´ na tvou druhou otázku je zbytečná."

Kisame zrudl vzteky, "A to si jako myslíš, že zrovna mě porazí ňákej ubohej

klon?!"

Mladík protáhl obličej a znuděně na Kisameho koukal s výrazem -tato-konverzace

-je-velice-nudná-nechápu-co-ti-na-tom-není-jasný-stejně-natáhneš-bačkory-

-tak-na-co-kvůli-tobě-plýtvat-kyslíkem- ale nakonec řekl, "Sleduji tento

souboj už od začátku, nade mnou nemůžeš vyhrát už jen z toho důvodu, že

tvým živlem je voda. A navíc jak můžeš vědět tak jistě, že jsem klon, našel

 jsi snad toho, kdo mně vyvolal?"

Ten hajzl snad umí číst myšlenky pomyslel si Kisame, protože ohledně toho

klonu má pravdu ale jinak ...
 
 
*                   *                      *                       *                          *
 
 
 

Několik metrů od místa, kde leží Sasuke začíná hluboký les ale ani jeden z

těch dvou si nevšiml mladíka s tyrkysově modrými vlasy, skoro až nezdravě

bledou pokožkou v modrém nad pupíkovém tričku a stejnou vestou, která byla

o něco tmavší, v dlouhých trochu nabíraných tmavě modrých skoro až černých

kalhotách.

Na rukou měl černé rukavice, ve kterých byly vyříznuté otvory na prsty

takže je měl spíš jen jako návleky.

Pohodlně si seděl na silné větvi v koruně stromu. Vedle sebe měl položenou

katanu v modrém pouzdře s rukojetí lehce vykládanou různými drahokamy.

Ted´ jen seděl s hlavou opřenou o kmen, zavřenýma očima a na rtech se mu

po Kisameho reakci objevil lehký pobavený úsměv.
 
 
*                            *                    *                     *                        *
 
 
 

Kisame už neztrácel ani minutu a s napřaženou Samehadou se vrhl proti

neznámému, bylo mu celkem jedno jestli zabije i jeho ale Sasukeho smrt si

chtěl vychutnat a nedovolí aby mu nějakej divnej týpek zkazil radost.

Ten ale jen pobaveně uskočil a natáhl ruce směrem ke Kisamemu.

Z rukou mu začaly téct pramínky vody, vypadalo to docela zvláštně a

Kisamemu to připomínalo Sasoriho umění, ovládání loutek pomocí svých

chakrových vláken, proto jen pomalu ustupoval a nechápavě to sledoval.

Pramínky začaly zrychlovat a za chvíli jimi měl Kisame obtočené nohy a

pramínky stoupaly výš po celém jeho těle.

Kisame se pokusil švihnout po tom neznámém mečem ve snaze sundat ze sebe tu

vodu ale jakmile se jen nepatrně pohnul pramínky mu spoutaly ruce pevně

k tělu takže se nemohl ani pohnout, byla to sice jen voda ale ten kluk

musel použít nějaké jutsu když jsem se nedíval jinak by ty pramínky nemohly

být tak silné pomyslel si Kisame.

Sasuke na to udiveně koukal, když mladík trhl rukama, pramínky se uvolnily

z jeho rukou a celého Kisameho pevně spoutaly.

Mladík se pousmál a vytáhl katanu, kterou měl připevněnou na zádech a které

si prve Sasuke ani Kisame nevšimli.
Udělal pár pečetí a katanou začala pulzovat elektřina.

Kisamemu se děsem roztáhly zorničky, když mu došlo co má ten kluk v úmyslu,

než stačil cokoliv říct neznámý se rozběhl a probodl Kisameho skrz na

skrz svou katanou.

Kisamem začala proudit elektřina a jelikož byl spoutaný vodními pramínky

ve chvilce došlo ke zkratu a ozval se ohromný výbuch.

Sasuke si rychle zakryl obličej a jakž takž se snažil otočit zády, i když

s polámanými žebry mu to moc nešlo, opravdu nestál o to aby na něm

přistála nějaká zbloudilá část Kisameho.

Po chvíli se Sasuke přece jen otočil, první co uviděl byl mladík,kterého

 zasáhly Kisameho části nejvíce, stojící nad malou tmavou hromádkou čehosi,

co dost nevábně páchlo a což byly asi zbytky Kisameho, ze kterých se

ještě kouřilo.

Mladík tam ale stál a s pobaveným výrazem ve tváři sledoval jak se z oné

hromádky kouří, jakoby si ani neuvědomoval, že je vlastně celý od Kisameho

krve, která mu v malých pramíncích pomalu stékala po tvářích.

Sasukemu se najednou udělalo špatně od žaludku, nebyl si tak docela jistý

jestli to je z toho vzteku, který ještě neodezněl po Kisameho provokování

a po tom jak snadno se nechal porazit, nebo z příšerné bolesti na hrudi při

sebemenším pohybu anebo se mu prostě jen udělalo nevolno, když viděl co

zbylo z Kisameho po zásahu toho kluka, ať už to bylo způsobeno čímkoliv

Sasuke to prostě nevydržel prudce se předklonil a začal zvracet.

Mladíka vrátily zpět do reality až dávivé zvuky, které Sasuke vydával.

Po chvíli se Sasukeho žaludek přece jen uklidnil a Sasuke si všiml, že

ten neznámý kluk ho pozoruje s kamenným výrazem ve tváři.

Když Sasuke zvedl hlavu a jejich pohledy se na chvíli střetly mladík se na

Sasukeho pousmál, hned na to se začal rozpadat a vsakovat do země.

"Takže přece jen klon.", řekl si Sasuke pro sebe a byl rád, že už ho

nepozorují ty dvě modré oči, když se do nich na okamžik podíval měl takový

zvláštní pocit, jakoby z něho měl strach, nevěděl vlastně ani proč snad, že

by to byl respekt ... ale bylo to ještě něco jiného ... něco co nedokázal

popsat.

Nicméně se tím Sasuke ted´ nehodlal zabývat na to byl až příliš vyčerpaný,

opatrně si lehl na záda, zavřel oči a nechal se hladit po obličeji něžnými

 slunečními paprsky.
 
*                        *                      *                       *                             *
 
 
 

Mladík sedící na stromě otevřel oči a lehce zívl, malou větvičku těsně před

jeho obličejem pokryla mírná jinovatka.

Po chlapcově tváři přejel překvapený výraz a hned na to se zakabonil.

Měl bych si na to dávat větší pozor pomyslel si, měl nepříjemný

pocit, že kdyby o této prokleté schopnosti věděl jeho starý, ne až moc

dobrý přítel, kterého se právě chystal navštívit, chtěl by po něm víc než

jen přátelství.

Povzdychl si a trochu se na větvi protáhl, asi bych měl jít pomoct tomu klukovi

rozpomněl se co měl prve v plánu.

Seskočil z vysoké větve a lehce, jako když se list pomalu snáší k zemi,

dopadl na zem v podřepu.

Ted´ už bez jakékoli známky zamyšlení nad předchozími myšlenkami.

Svou katanu si připnul na záda a pomalu, jakoby byl na procházce, se vydal

směrem, kde ležel ten kluk.
 
 
 
*                        *                            *                           *                            *
 
 
 

Sasuke tam jen tak ležel a zlehounka se snažil alespoň trochu dýchat,

chvíli mu trvalo, než se jeho dech a s ním i jeho tělo začalo pomalu

zklidňovat.

Ted´, když se zklidnil z šoku si uvědomil, že bolest, kterou cítil na hrudi

se o něco málo zmenšila, pak teprve začal trochu vnímat okolí.

Až ted´ mu došlo, že se vlastně nemůže skoro vůbec hýbat a že má (krom těch

polámaných žeber) několik vážných zranění a bez lékařské pomoci tady asi

určitě nepřežije.

Připadalo mu jako nadlidský úkol se jakž takž nadechnout, vůbec si nedokázal

představit, že by se nedej bože jen posadil natož vstal a ušel ještě několik
kilometrů do Orochimarova doupěte.

Smířený se svou smrtí už Sasuke jen dál ležel, nechával si šimrat zavřená

oční víčka slunečními paprsky a pořád musel myslet na boj, který před

chvílí viděl a na toho neznámého kluka, v životě ho neviděl ale musel

uznat, že Kisamemu to sluně nandal, musí být asi opravdu mistr ve svém

umění, když Kisameho porazil tak snadno vlastně to byl jen jeho klon,

ironie, pousmál se Sasuke nad svými myšlenkami.

Najednou postřehl, že se snad setmělo nebo co, to už tu ležím tak dlouho

pomyslel si nechápavě Sasuke.

Málem nadskočil, když uslyšel lehké zakašlání těsně nad sebou.

Opatrně pootevřel svoje uhlově černé oči a to co spatřil mu málem vyrazilo

dech.

Asi je na tom už dost špatně, když nad sebou uviděl stát toho mladíka,

který zabil Kisameho pomyslel si sklesle ale pak si všiml těch očí a něco

ho překvapilo, tyhle oči nebyly nevýrazné a chladné ale krásně tyrkysově

modré, třpytivé jak se v nich odrážely sluneční paprsky.

"Jsi v pořádku?", zeptal se ho neznámý, i když už předem znal odpověd´.

Sasuke na něj chvíli zíral ale pak zakroutil hlavou. Asi se mi to jenom zdá

jinak to nevidím, pomyslel si.

Mladík si jen povzdechl, když si ho pozorně prohlížel a snažil se zjistit

kolik má zranění a jak moc jsou vážná.

Sasuke ani nevěděl proč ale byl z jeho zkoumavého pohledu nervózní,možná

je to tím, že ho vůbec neznám a podle toho jak dopadl Kisame bych zrovna

ted´ nebyl silný protivník zamyslel se Sasuke.

"Můžeš se alespoň trochu hýbat?", začal znovu neznámý.

Tentokrát už to ale nevydržel a nahlas vyslovil otázku, která ho už

dlouho pálila na jazyku, "Kdo jsi?" řekl, spíše šeptem a modlil se aby ten

neznámý neslyšel jak se mu chvěje hlas.

Mladík se na něj podíval s kamenným výrazem ve tváři, jakoby zvažoval

jestli je správné říct své dobře střežené jméno tomu klukovi s havraními

vlasy, který ležel před ním.
Nakonec se ale rozhodl.

Jestli patří k Orochimarovi stejně se dřív nebo později od něj dozví

jeho jméno, vlastně, když se nad tím zamyslel tak se dozví jen polovinu

jeho jména stejně jako Orochimaru, jako všichni, nikdo kromě jeho samotného

 nezná jeho celé jméno.

Jméno pomyslel si, moje největší slabina.

"Shakiro ... Shinsuke Shakiro", zazněla po chvíli odpověd´.

Sasuke chvíli usilovně přemýšlel jestli to jméno už někdy neslyšel,

nemohl se ale pořádně soustředit jelikož podvědomě cítil jak na něj

Shakiro upřeně hledí a pozoruje jeho reakci.

Zvedl hlavu a uviděl jak Shakirovi vlasy, díky slunci proti kterému stál,

přímo září, jejich pohledy se na malou chvíli střetly a Sasuke mu mohl

z očí vyčíst jedinou otázku.
"Já jsem Sasuke ... Sasuke Uchiha", řekl honem a v duchu se napomenul za to,
že ho to nenapadlo už dřív.

Ta bolest a vyčerpání nejspíš otupují mé smysly, došel Sasuke k přijatelnému

vysvětlení.

"Můžeš vstát?", zeptal se znovu a trpělivě Shakiro.

"Obávám se že ne.", sdělil mu suše Sasuke a pomalu se mu vracela nafoukanost.

Shakiro si jen povzdychl a sehnul se aby mu pomohl na nohy a případně se

o něj zapřel.
Jenže jakmile se ho dotkl, unikl Sasukemu bolestný výkřik.

"Ach jo, díky že jsi se zmínil o zlomených žebrech.", pronesl ironicky k

Sasukemu.

"Ty ses na to neptal.", odpověděl s náznakem škodolibosti v hlase.

Shakiro se napřímil a změřil si Sasukeho kritickým pohledem pak udělal

několik pečetí. Sasuke jen mlčky pozoroval jak Shakirovi začínají jemně zářit

konečky prstů a po chvíli už mu září celé dlaně.

"Tohle se ti asi moc líbit nebude Zasuje, ale jinak to nejde, takže máš smůlu",

prohodil k němu Shakiro a než mohl Sasuke cokoliv namítnout sehnul se a

opatrně vzal Sasukeho do náruče.

Sasuke jen vytřeštil oči a přísahal by, že slyšel v tom Shakirově

uklidňujícím, tichém a tajemném hlase stejný náznak škodolibosti jako v

jeho vlastní předchozí odpovědi.

"Kam mě to vlastně neseš?", zeptal se zničeho nic Sasuke s hlavou opřenou

o Shakirovu hrud´.

Sasukemu se zdálo jakoby se v Shakirově blízkosti ochladilo přišlo mu to

docela zvláštní, když na obloze svítilo slunce a těsně nad hlavou cítil

jeho teplý dech ale přesto i jakýsi chlad.

"Jsme tady moc na ráně a když se dívám na tvoje zranění počítám, že se

tu chvíli zdržíme.", odpověděl mu nevzrušeně Shakiro, pak ucítil jak se

Sasuke v jeho náruči trochu zachvěl.

"Děje se něco?", zeptal se Sasukeho a dál pokračoval v cestě k lesu, ze

kterého před chvílí přišel.

"Heh ne ... totiž... nějak se ochladilo, nemyslíš ?", řekl Sasuke a nejraději

 by se zkopal do krychličky hned jak to vypustil z pusy.

Gratuluju,právě jsi se povýšil z neschopného idiota, který nedokáže zabít ani

toho nafoukanýho rybího mutanta, na úplnýho magora, nadával si v duchu

Sasuke, kam se na tebe hrabe ten ubožák Naruto.

Nechtěl aby si o něm zrovna tenhle Shakiro myslel, že je bůhví jaký cimprlich

a kdovíjaká citlivka na to aby náhodou nebyl nemocný, když se trochu ochladí.

Raději už nechtěl ani domyslet co si o něm asi právě myslí.

Najednou se Sasuke zarazil nad vlastními myšlenkami, udivilo ho na co to vlastně

myslí, jemu přece může být úplně šumák co si o něm Shakiro myslí.

Ale i přes to cítil jak mu nějaký tichý a neodbytný hlásek v mysli našeptává, že

zas tak moc šumák mu to přeci jen není.

Shakiro sebou nepatrně trhl, tohle mu ještě scházelo, jestli to takhle

půjde dál Orochimaru o něm bude za chvíli vědět úplně všechno.

Trochu se nad tou myšlenkou vyděsil.

"Opravdu, ani se mi nezdá, možná že máš horečku a to by nebylo moc dobré.", přinutil se

Shakiro ke klidu.

Když nad tím Sasuke přemýšlel musel si přiznat, že Shakiro má nejspíš

pravdu, není možné aby mu byla zima, když je nejmíň 28 stupňů na slunci.

"Za chvíli už tam budeme.", přerušil Sasukeho myšlenky.

Když vstoupil na kraj lesa pro jistotu se ještě rozhlédl po okolí jakoby

na někoho čekal, pak se sehnul a opatrně položil Sasukeho do trávy, ten

si jen neslyšně oddechl, že už leží znovu na zemi.

Nevěděl proč, ale blízká přítomnost toho kluka ho znervózňovala, ale

cítil se s ním v bezpečí, což taky nechápal.

Než se ale nad tím mohl pořádně zamyslet Shakiro už vytahoval svůj malý

batoh, který byl pečlivě schovaný v blízkém křoví.

Sasuke jen tiše pozoroval jak se v něm Shakiro přehrabuje a docela ho i

zajímalo co hledá.

Po chvíli ale zřejmě našel co hledal, protože se napřímil a otočil se čelem

k Sasukemu, v ruce držel jakousi malou krabičku.

Sasuke nechápavě povytáhl obočí, když Shakiro položil krabičku do trávy, kousek

od jeho hlavy.

Sám si potom klekl vedle něj a svým pohledem doslova rentgenoval Sasukeho hrudník.

Ten se trochu ošil a ke svému nemilému zjištění pocítil jak se mu na tvářích

začínají dělat rumělce. V životě by ho nenapadlo, že něco takového vůbec umí, ale

bohužel, bylo to tak.

Shakiro si toho musel všimnout, usoudil Sasuke podle a jeho výrazu bylo vidět, že se

baví přímo královsky.

Sasuke by se nejraději v tu chvíli propadl do země jak se styděl, čímž zrudl

ještě víc a Shakiro měl opravdu o zábavu postaráno.

Shakiro ještě chvíli sváděl vnitřní souboj aby se nezačal naplno smát a díky tomu

si alespoň částečně uchoval svoji vážnost a tajemnost.
Pak, již úplně klidný prohodil směrem k Sasukemu:

"Musím se podívat kolik máš zlomených žeber abych to mohl ošetřit a aspoň trochu

 zpevnit aby to tolik nebolelo, protože do Orochimarova sídla je to odtud ještě

pořádně daleko."

Aniž by čekal na odpověd´, otevřel krabičku začal v ní hledat nějaké ty obvazy.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

=^w^=

(Kagome/Kurama, 17. 4. 2009 13:58)

První kapitola se mi líbila, prosím o další, těším se na ni :)

 

 

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA