Jdi na obsah Jdi na menu
 


Série Unknown 10.díl

29. 10. 2009

Kap 10.
 
 
 

„Stejně si myslím, že to byl hloupý nápad. Riskuješ kvůli němu vlastní život!” kritizovala culíkatá blondýnka v černém kimonu s kovovým vějířem na zádech svého nejmladšího bratra.

„Myslím, Temari, že do toho pro koho riskuju život, ti nic není.” Odpálkoval ji nejmladší bratr a nynější Kazekage Suny.

„Promiň, ale v tomhle s tebou nemůžu souhlasit Gaaro. Jsi náš bratr s Kazekage, nemůžeš si dovolit nechat se jen tak zabít nebo chytit Akatsuki.” Rozohnila se jeho sestra.

„Na tom něco bude.” Rýpnul si Kankuro.

„Jo, ale taky je něco na tom, že zatím jsem tady Kazekage JÁ a vy mě máte poslouchat!” sjel své sourozence vražedným pohledem.

I když Temari s Kankurem věděli, že se Gaara během přátelství s Narutem dost změnil, přece jen z něj někdy šel strach.

Zbytek cestu už probíhal v ničím a nikým nerušeném tichu.

Temari pálilo na jazyku hned několik otázek a argumentů ale nechtěla se s Gaarou zbytečně hádat.

Kankuro na tom byl skoro stejně jako Temari, měl o svého mladšího bratra strach, moc se mu nezdálo, že by zrovna Akatsuki byli tak dlouho v klidu, prostě z toho všeho měl divný pocit.

Naruto byl podle Kankura opravdu silný, a proto mu přišlo zvláštní, že by jen tak zmizel, aniž by se s někým poradil nebo o tom komukoli řekl, zkrátka nebyl to jeho styl.

Mlčky procházeli lesem už hodinu a pomalu se blížili ke Konoze , když se na cestě před nimi objevily dvě zahalené postavy, které se docela rychle přibližovaly.

Temari už se neudržela.

„Já jsem ti to říkala, abys do Konohy nechodil jenom s námi bez většího doprovodu.” Rozzuřeně mu syčela do ucha.

„Buď v klidu Temari, vždyť jsou jen dva a ani nevíme, kdo to je. Třeba to jsou jenom nějací obchodníci nebo poutníci.” Snažil se jí uklidnit Gaara.

„To je sice pravda ale taky to můžou být nájemní vrazi, kteří chtějí dostat Shukaku.” Nedala se Temari.

„Co kdyby, jste se konečně přestali hádat vy dva a raději se připravili na boj!” uzemnil své sourozence Kankuro.

Gaara s Temari se na něj nechápavě podívali, jak si ze zad sundavá dva svitky.

Mezi tím zahalené postavy došli skoro až k nim a zastavily se asi čtyři metry od nich.

Teď už se nikdo ze sourozenců nemusel dohadovat o tom, co jsou ty dvě zahalené postavy zač.

Protože jejich černé pláště s červenými mraky obtažené bílou konturou a široký slaměný klobouk s rolničkou, zakrývající skoro celý obličej mluvil za vše.

„Akatsuki.” Pronesla opovržlivě Temari.

Itachimu se na rtech objevil nepatrný úšklebek a Shakiro se trojici jen ladně uklonil.

„Kazekage, mohu vás požádat, abyste s námi šel dobrovolně.” Zeptal se Gaary Shakiro, který byl do pláště tak zahalený, že mu byly vidět jen rty a špička nosu.

Kankuro se pobaveně zasmál.

„A co když s vámi nepůjde?” zeptala se výhružně Temari s rukou připravenou na vějíři.

„Omyl Kazekage s námi půjde i kdyby nechtěl, a já vám zaručím,” sladce se na Gaaru usmál modrovlásek.

 „…že vaši sourozenci přežijí.” Kývl směrem k Temari a Kankurovi.

 Gaara znejistěl, měl poslechnout Temari a vzít si s sebou spíš několik ANBU nebo nějakých jiných ninjů a ne svoje sourozence, i když to byli nejlepší ninjové ze Suny.

Najednou se ozval Kankuro jakoby mu četl myšlenky.

„Na to rychle zapomeň Gaaro, budeme bojovat a porazíme je, jako tenkrát.”

„My nejsme potomci jako ti před námi!” rozkřikl se na ně Itachi a strhl si slamák z hlavy, aby tak dodal větší důraz svým slovům.

„A vůbec, dost řečí, chtěli jste boj, máte ho mít!” krvelačně se pousmál a s lehkostí, jakoby jen odháněl dotěrnou mouchu, po trojici hodil několik shurikenů.

Gaara okamžitě vztyčil písečný štít okolo sebe a svých sourozenců.

Takže se jen neškodně zabodly do písku a společně s ním dopadly s tichým cinknutím na zem.

 Shakiro nad tím jen nechápavě kroutil hlavou.

Docela by ho zajímalo, jak se někdo jako Itachi mohl dostat zrovna k ANBU, ale co bylo ještě zajímavější, že při té svojí zbrklosti přežil tak dlouho.

Kdyby se tak choval on, nepřežil by ani den.

Z povzdálí sledoval, jak jeho partner zatím docela úspěšně bojuje s Gaarou a Kankurem zároveň.

,Já mu dám, nechávat mi holky!’ zašklebil se modrovlásek na černovlasého muže, který právě jen taktak stačil uhnout vlně písku, která by ho jinak jisto jistě zasypala.

,Nakonec možná ta holka bude jednoduší, než tamti dva.’ Škodolibě se pousmál.

,Doufám, že si to pořádně vyžereš Itachi Uchiho.’ Prolétlo mu myslí, než si i on pomalu stáhl slamák z modrých vlasů a společně s pláštěm ho odhodil stranou.

Temari napjatě sledovala každý pohyb toho druhého Akatsuki.

Trochu se zarazila, když viděla, jak si sundavá klobouk i s pláštěm a jaký pohledný mladík se pod ním ukrývá.

Modrovlásek zvedl hlavu a zpříma se jí podíval do očí.

Pak se jen rozpustile pousmál, jakoby to byla jen nějaká strašně zábavná hra, poklonil se, jak to vždy dělají muži, když zvou dámu k tanci a laškovně se zeptal:

„Smím prosit, slečno?”

Blondýnka mu úsměv oplatila a pouze lehce přikývla na jeho poklonu.

„Ale jistěže, pane, stejně to vypadá, že nemám na výběr.“
Shakirovi se rty zkroutily do lehkého úsměvu.

„Tak v tom případě se vás pokusím nezklamat.” Pronesl ironicky a elegantně při tom vytáhl svou katanu z pouzdra na zádech.

Temari ho ale nenechala zaútočit a hned jak modrovlásek vytáhl katanu, párkrát zamávala vějířem a seslala na něj Větrné ostří.

Shakiro začal rychle skládat pečetě a ještě před tím, než se k němu Temariino jutsu dostalo, postavila se mu do cesty obrovská vodní stěna, která vichřici dokonale pohltila.

To blondýnku vytočilo ale než proti modrovláskovi stačila použít další silnější jutsu zasáhlo jí několik slabých vodních pramínků, které se jí nepozorovaně obmotaly kolem nohou a rukou a skrz které do ní začal proudit poměrně silný proud.

Lesem se nesl táhlý bolestivý dívčí křik, až z něj trnula jejím společníkům krev v žilách.

Kankuro, Gaara a Itachi se jako na povel otočili, aby viděli jak Temari vypadl velký vějíř z ruky, její tělo se bezvládně sesunulo k zemi a z oblečení se jí mírně kouřilo.

Itachi s křivým úsměvem sledoval, jak se nenápadné pramínky stahují zpátky k Shakirovi, kde se ztratily v konečcích jeho prstů.

„Temari!” hystericky vykřikl Kankuro a rozeběhl se k starší sestře.

Což u Itachiho vyvolalo ještě větší úsměv.

Gaara využil jeho chvilkové nepozornosti a jedním máchnutím ruky smetla černovláska vlna písku ve tvaru obrovité ruky, jenž, ho pevně sevřela a vší silou ho odhodila daleko do lesa.

Shakiro s nepatrným škodolibým úsměvem zakroutil hlavou a pomyslel si něco o namyšlených a neschopných Uchihách.

„Tak to vypadá, že to zůstalo na nás.” Sladce se usmál na Gaaru modrovlásek.

„Připrav se na smrt, za to cos udělal Temari si stejně nic jiného nezasloužíš!” zavrčel Gaara a pohledem zavadil o Kankura klečícího u těla jejich sestry.

„Být tebou, nebyl bych si tím tak jistý.” Špitnul Shakiro tajemně.

„Zabiju tě, ty parchante!” zavrčel Kazekage a už se na něj valila tatáž písečná vlna, která před chvílí tak efektivně odrovnala Itachiho.

Shakiro stačil jen taktak uskočit ruce, která ho nadále pronásledovala, ať uskočil kamkoli tvrdý písek mu byl stále v patách.

Byl z toho už docela vyčerpaný, rozhodl se, že přestane utíkat, musel ho odrovnat co nejdřív, aby mu zbyla ještě nějaká síla na toho posledního a taky pak musel najít Itachiho.

Hned po dalším úskoku se zastavil a katanou probodl písečnou dlaň, která už se kolem něj vítězně stahovala.

Jen co se ostří katany dotklo písku, katana, modře zazářila a písečnou ruku pokryla až ke konečkům prstů silná vrstva ledu.

Gaara se marně snažil vysvobodit svůj písek z ledového sevření, ale nešlo to, písek jakoby k ledu přirostl.

Nijak ho to ale nevyvedlo z míry, konec konců, písku měl ještě dost.

A tak se za chvíli na Shakira valila další vlna písku opět v podobě Kazekageho několikrát zvětšené ruky, které se tentokrát do cesty postavila na chlup stejná ruka z vody.

Obě ruce se s hlasitým plesknutím srazily a voda dokonale promáčela všechen Gaarův zbývající písek tak, že s ním nemohl vůbec pohnout.

Zmateně přejížděl pohledem ze Shakira na promáčený písek a zpět.

Modrovlásek se k němu pomalu přibližoval a Gaara na něj zůstal jen němě zírat vytřeštěnýma očima, uvědomujíc si, že už prakticky nemá žádnou použitelnou zbraň.

Protože, po pravdě dost pochyboval, že by toho neznámého modrovlasého mladíka mohlo zastavit těch několik málo kunaiů a shurikenů, které měl u sebe.

Shakiro se zastavil asi dva metry od Kazekageho, když Gaara bolestně vykřikl a v křečích se zhroutil k zemi.

Modrovlásek nechápal, co se mu stalo a okamžitě se začal rozhlížet po okolí.

Pohled mu padl na svého partnera, který se až podezřele rychle vrátil zpět na scénu, najednou mu bylo naprosto jasné, co je příčinou Gaarova stavu.

Itachi na něj musel použít Mangekyou Sharingan a teď si užívá svou pomstu v nějakém nepěkném genjutsu.

Povzdychl si, tohle zrovna nechtěl, chytat jinchuuriki je jedna věc, ale bezvýznamně je mučit už je věc druhá.

Z úvah jak Kazekageho vysvobodit z Itachiho spárů ho vytrhl až Kankurův výkřik.

Při jejich souboji na něj úplně zapomněl, věděl sice, že si teď Itachi “hraje” s Gaarou ale nepochyboval o tom, že si s velkou radostí udělá čas i na jeho staršího bratra.

Kankuro se v polovině kroku zarazil, když se před ním z ničeho nic objevila docela velká louže, ze které se vzápětí vynořil modrovlásek.

Od sebe je dělilo jen několik málo desítek centimetrů, než mohl Kankuro cokoli udělat Shakiro se k němu naklonil, přiložil si nastavenou dlaň těsně ke rtům a foukl.

Kankura zasáhl přímo do tváře modrovláskův ledový dech a loutkař se s mrtvolně bledou tváří sesunul bezvládně k zemi.

 

Gaara byl přikovaný na kříži v černobílém světě a i když se snažil sebevíc příliš nevnímat všechnu tu bolest z katan, zabodaných v celém těle nešlo to a on se na kříži svíjel v bolestivých křečích, čímž si ještě víc zarýval do těla tlusté hřeby, kterými byl ke kříži přikovaný.

Tvrdě se kousal do rtu, jak se marně snažil potlačit bolestné výkřiky.

Shakiro skoro nadskočil leknutím, když za sebou uslyšel Itachiho fanatický smích, rychle se otočil a spatřil jak Kazekage drtí svůj spodní ret mezi zuby až mu z toho po bradě stékají pramínky karmínově rudé krve.

Gaara už se pomalu loučil se životem, jelikož tohle mučení se už opravdu nedalo déle vydržet.

Najednou si ale uvědomil, že bolest začíná ustupovat, že už by byl konec?

Odvážil se otevřít křečovitě zavřené oči, a jaké bylo jeho překvapení, když se místo na toho maniaka Uchihu díval do azurově modrých očí jeho partnera.

Ten se na něj slabě pousmál, načež mu obličej ovanul tak ledový vzduch, až si myslel, že umrzne.

Cítil jak genjutsu, ve kterém byl polapen, slábne a on se skutečně propadá do milostivé náruče mrazu, ještě než ztratil vědomí, mu pohled padl na jeho dva starší sourozence, ležící bezvládně opodál.

Z oka mu stekla jedna osamocená slza, nedokázal to, neochránil je a oni teď za jeho hloupost zaplatili tu nejvyšší cenu, jakou mohli, svůj život.

Zradil je, svou vesnici a Naruta, nic jiného než smrt si nezaslouží.

S těmito myšlenkami se propadl do tmy.

Už neslyšel jak se Shakiro s Itachim hádají a nadávají si.

„Promiň Itachi, jestli se pletu, ale úkol zněl, chytit jinchuurikiho a ne připravit ho o rozum!” křičel na svého parťáka modrovlásek.

„No a co, neměl si se mnou zahrávat, varoval jsem ho.” Řekl s ledovým klidem a arogancí v hlase, že se Shakiro musel hodně ovládat, aby ho na místě nezabil.

„Jen jsem si s ním hrál, stejně to vyjmutí démona nepřežije, tak nevim, o co ti jde.” Ušklíbl se Uchiha.

„To je sice pravda, ale já mám nějaký zásady, kterých se hodlám držet a to co jsi právě udělal, mezi ně rozhodně nepatří!” zhnuseně si ho přeměřil pohledem.

Itachi si jen pohoršeně odhrkl, neřekl by, že zrovna tenhle, tolik hledaný kluk bude takový lidumil.

„Seš nechutnej.” Rýpnul si naposledy Shakiro, vzal Gaarovo bezvládné tělo do náruče, přehodil si ho přes rameno a vydal se zpátky směrem k sídlu Akatsuki.

Itachi ho chvíli jen sledoval pohledem, než se za ním také vydal.

 

a na konec ňáký ty picty

Obrazek

Obrazek

pár pictíků mojeho dalšího miláška

Obrazek

Obrazek

Temča

Obrazek

Obrazek

Kankuro

Obrazek

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Kuraiko-san, 30. 10. 2009 13:22)

Jo doopravdy to jsou Gaarovo sourozenci a na to jestli fakt umřeli si budeš muset počkat na další dílek, doufám, že se mi to tam ňák ještě povede vysvětlit. Všimla jsem si, že poslední dobou ňák moc zapomínám na chudáka Sasukeho, *takhle ho vyštípat z povídky, kde původně byl druhá hlavní postava* takže se všem fanoušků Sasíčka omlouvám a v příštím díle se to pokusim ňák napravit

???

(Tery, 30. 10. 2009 11:04)

Oni fakt umřeli?? Ty vado to neeee...... a já eště moc naruta nesleduju, tkže se chci zeptat, oni jsou fakt jeho sourozenci? Jinak úžasná kapča...... :)

...

(Amami, 30. 10. 2009 9:20)

ďalčia súúúpek kapitola... už sa teším na pokračko

 

 

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA