Jdi na obsah Jdi na menu
 


Série Unknown 20.díl 2/2

17. 1. 2010

Kap 20.       2/2

 

 
Modrovlásek na něj se zdviženým obočím nechápavě koukal.

„Sasuke je v bezvědomí a já ho sám neunesu.” Pronesl trochu zahanbeně Gaara.

„Dobře, tak tady počkej s Narutem a já ho přinesu.” Naznačil mu, aby si sedl vedle blonďáčka a odešel do temné cely.

Shakiro se ze všech sil snažil, aby šel tak pomalu, jak jen to bylo možné a nedal při tom na sobě znát, jak ho znervóznilo zjištění, že Sasuke je v bezvědomí.

Jakmile vešel do cely a byl si jistý, že na něj nikdo nevidí, dvěma rychlými kroky překonal vzdálenost mezi dveřmi a kavalcem, na kterém černovlásek nehybně ležel.

Opatrně si k němu přisedl a jemně s ním zatřásl.
Sasuke na jeho dotek nijak nereagoval.
Zatřásl tedy silněji ale opět žádná reakce.

S obavami si opatrně vzal mladíka do náruče a vynesl ho ven z cely.

Gaara s Narutem už na něj čekali a pohledy obou mladých jinchuuriki se zabodly do bezvládné postavy v modrovláskově náruči, jakmile vyšel z temné cely, kde byl ještě před několika minutami vězněn i blonďáček.

„Co mu je?” ptal se hned Naruto, když Shakiro položil Sasukeho na chladnou podlahu.

„To samé co vám, akorát, že Sasuke je na tom hůř, protože ta cela je pro jinchuuriki a Sasuke v sobě žádného démona nemá, potlačilo to jeho chakru mnohem víc než tu vaši. I když mu obnovím tok chakry v těle, bude mu trvat mnohem déle, než se zase plně zotaví.” Odpověděl blonďákovi Shakiro.

„A-ale přežije to, že ano?” ujišťoval se Naruto a vyděšeně si černovláska prohlížel.

Shakiro se na něj pousmál.

„Jistěže, když mu v čas obnovím aspoň část chakry, tak přežije.” Přikývl modrovlásek a znovu začal soustředit svou chakru do dlaní.

Naruto s Gaarou seděli opodál a sledovali Shakira, jak pokládá modré dlaně na černovláskovo břicho a soustředěně zavírá oči.

Gaarovi se zdálo, že tentokrát to modrovláskovi trvá déle, než když pomáhal jemu a Narutovi, ale nic neřekl.

Červenovlásek sledoval Naruta, který, jak se zdálo, byl už dost nervózní z toho, že Sasuke pořád nejeví sebemenší známky života.

Oba dva jinchuuriki málem nadskočili leknutím, když černovlásek najednou prudce otevřel oči.

Sasuke zprudka oddechoval a trochu dezorientovaně se kolem rozhlížel, než mu pohled padl na modrovláska, klečícího vedle něj, jak mu opatrně sundává modře zářící dlaně z břicha.

„Shakiro?!” zašeptal černovlásek jeho jméno a nespouštěl z něj pronikavé černé oči.

Absolutně nechápal, co tady dělá, vlastně ani nevěděl, kde je a už vůbec nevěděl, co tady dělá Shakiro.

„Co tady… “ než ale stihl dokončit větu, vrhl se mu kolem krku šťastný Naruto.

„Jak se cítíš, je ti dobře, bolí tě něco, ah Sasuke jsem tak rád, že jsi zase při vědomí.” Spustil na černovláska vodopád otázek, a objímal ho tak silně, až se mu skoro povedlo ho zadusit.

Sasuke ale vnímal blonďáčka jen okrajově a i když mu prakticky vysel kolem krku, on nespustil oči z modrovlasého mladíka před sebou, jenž mu pohled opětoval.

Najednou sebou ale modrovlásek trhl a natočil hlavu trochu do leva, jako by nad něčím přemýšlel.

„Musíme pryč, okamžitě!” zašeptal a rychle se zvedl ze země.

„Co se děje?” zeptal se Gaara, kterému neunikl Sasukeho pohled a trochu ho zamrzelo, že mu ho ten modrovlásek opětovat ale co víc, ho mrzelo, že zrovna on, Uchiha Sasuke zná jméno toho neznámého Akatsuki a on nestál tomu zvláštnímu Shakirovi ani za to, aby mu řekl, jak se jmenuje.

„Někdo sem jde, musíme rychle zmizet.” Syknul na ty tři, sedící na zemi a kývl na Gaaru.

„Budeš muset pomoc Narutovi, byl v té cele déle než ty a i jeho chakra se obnoví o trochu později než ta tvoje.” Obeznámil Kazekageho se svým nápadem, sám se sehnul k černovláskovi a vyzvedl si ho do náruče.

„C-co to děláš?!” naštval se černovlásek a začal Shakirovi bušit pěstmi do hrudi.

„Okamžitě mě pusť!” zvýšil hlas Sasuke a ze všech sil se snažil z modrovláskova sevření vykroutit.

„Mlč, nebo nás všechny prozradíš, a jestli hned nepřestaneš s tím mlácením, udělá se ti špatně nebo omdlíš z nedostatku chakry.”

Černovlásek tedy přestal s mlácením a trochu se uklidnil.

„Tak mě ale pusť na zem, můžu jít sám!” nepřestal se rozčilovat.

„A ty se udržíš na nohou?” zeptal se ho pobaveně.

„Jistěže udržím, tak mě sakra pusť!” zavrčel na Shakira a ten ho tedy okamžitě postavil na nohy, ale nepřestával ho držet v podpaží.

Jakmile se černovláskovy nohy dotkly země, okamžitě se mu pod náporem jeho těla podlomily a kdyby ho Shakiro včas nezachytil, skončil by opět na zemi.

„Myslím, že teď už se hádat nebudeš.” Špitnul mu do ouška modrovlásek, když si Sasukeho znovu vysadil do náruče.

„Zrádče, až se mi obnoví chakra, zabiju tě.” Prskal na Shakira černovlásek.

„Když se toho dožiju, proč ne?” pousmál se modrovlásek.

Pak jeho pohled padl na červenovláska s Narutovou rukou kolem krku jejich oči se na chvíli setkaly, než je Gaara zase rychle sklopil.

„Jdeme.” Zvážněl najednou modrovlásek a kývnutím ukázal Gaarovi směr, kterým se měli vydat.

Kazekage si upravil blonďákovu ruku kolem krku a pomalým krokem vykročili tím směrem, který ukázal Shakiro.

Procházeli pochodněmi osvětlenými spletitými chodbičkami a modrovlásek je každou chvíli popoháněl k rychlejšímu tempu.

„Shakiro!” uslyšel za sebou najednou známý hlas.
Všichni tři se zarazily a modrovlásek se pomalu otočil.

„Peine.” Opáčil s naprostým klidem Shakiro.

„Co si myslíš, že děláš?!” osopil se na modrovláska Akatsuki šéf.

„Zkus hádat, můžeš jednou.“ Ušklíbl se na svého bývalého šéfa.

Pein jen smutně zakroutil hlavou.

„Proč všichni trochu schopní ninjové musí být na straně těch “dobrých”.” Povzdychl si zrzek.

„Nejsem dobrý, nikdy jsem nebyl a nikdy ani nebudu, nestarám se o to, co si o mě myslí ostatní, jedu jen sám na sebe.” Naštvaně si Peina přeměřoval.

Ten se jen chraplavě zasmál.

„Tak víš co, teď hezky půjdeš a odvedeš je všechny zpátky do cel a pak mi povíš, kdes nechal Itachiho a já tě za to možná nechám žít.” Zamyslel se Akatsuki šéf.

„Mám lepší nápad, co kdybys nás nechal jít, a já tě za to na oplátku nezabiju.” Sladce se na bývalého šéfa usmál Shakiro.

Peinovi zmizel ze rtů úsměv.
„Co si to ke mně vůbec dovoluješ, ty ubožáku!

Zetsu pochytej je!” naštvaně křičel zrzek a ze země mezi Peinem a Shakirem se vynořilo něco jako člověk v černém Akatsuki plášti, který měl obličej a zřejmě i zbytek těla rozpůlený na dvě různo barevné části a z ramen mu kolem hlavy vyrůstaly dva listy podobné, jako u masožravé květiny.

Naruto zděšeně zalapal po dechu, když to zjevení spatřil a Gaara musel blonďáka pevněji podepřít v pase, aby se mu nepodlomily vratké nohy.

Zetsu se vražedně rozchechtal a na stěnách podzemní chodby, ve které se nacházeli, se začaly objevovat veliké trhliny, z kterých najednou vyšlehly mohutné kořeny na čtveřici stojící před ním.

Naruto stačil jen tiše vykřiknout, když Shakiro pustil Sasukeho nohy, jednu ruku pevně obmotal kolem černovláskova pasu, aby neupadl, přiložil si nastavenou dlaň ke rtům a foukl.

Zetsua a část chodby mezi nimi ovanul modrovláskův chladný dech, který v mžiku pokryl vše, co mu přišlo do cesty tlustou vrstvou ledu.

„Je čas odejít!” sykl na Gaaru, podpírajícího Naruta a sám si znovu upravil Sasukeho v náruči.

„Tudy!” křikl na červenovláska Shakiro a sám vběhl do chodbičky, která vedla k vodopádu, jenž byl jediný východ z této skrýše.

Modrovlásek se po chvíli zběsilého běhu zastavil, aby zjistil, jak na tom jsou Gaara s Narutem.

Kupodivu se drželi docela dost blízko za nimi, na to jak byl blonďáček zesláblý, utíkali poměrně rychle.

„Pospěšte si, už je to jenom kousek.” Popoháněl oba jinchuuriki skoro až zoufale, Shakiro.

Gaara už sotva popadal dech, ale i přes to se snažil ze všech sil, aby co možná nejvíce pomohl Narutovi a při tom nepolevili v tempu, které jim modrovlásek udával.

„Už nemůžu.” Sklouzlo tiše blonďákovi ze rtů.

Červenovlásek si jen povzdechl a pokoušel se přenést ještě víc Narutovi váhy na sebe.

Až moc dobře si uvědomoval, že kdyby teď zastavili, pravděpodobně by to znamenalo jejich smrt.

Proběhli za Shakirem několika spletitými uličkami a Gaara už se začínal modlit, aby ta cesta brzy skončila, jinak tady snad vypustí i ty poslední zbytky sil, co mu ještě zbývaly.

Najedou červenovlásek uslyšel jakési zvláštní dunění a hučení, jako kdyby byl někde poblíž vodopád, k ničemu jinému Gaara ten zvuk nedokázal přirovnat.

Všiml si, že Shakiro ještě víc přidal na tempu a hučení vody stále víc a víc sílilo.

Pak se z ničeho nic, modrovlásek zastavil v malé jeskyni, jejíž vchod byl zablokovaný poměrně mohutným vodopádem.

„Jak se odtud dostaneme?” zpanikařil Naruto, protože si byl víc než jistý, že na plavání už mu nezbyly žádné síly.

„V pořádku.” Pousmál se zadýchaně modrovlásek.

Znovu postavil Sasukeho na zem při čemž ho nepřestával jednou rukou pevně držet kolem pasu.

Opět si přiložil nastavenou dlaň ke rtům, foukl a vodopád se změnil v ledovou stěnu.

Pak si z pouzdra na zádech rychlým mávnutím vytáhl katanu, prudce s ní proťal ledovou stěnu, která se okamžitě roztříštila na miliony drobných střípků.

„Tak rychle.” Křikl Shakiro na červenovláska s blnoďákem a sám s černovláskem v náruči opatrně stoupl na zamrzlé jezero.

Kazekage podpírajíc Naruta ho jen tiše následovali.

Trvalo jim to pouze několik minut, než přešli zamrzlé jezírko a dostali se na pevnou zem.

„A teď rychle pryč.” Zašeptal si pro sebe Shakiro a rozhlédl se po krajině, aby si promyslel, k jaké vesnici by to měli nejblíž.

Nakonec se rozhodl pro Listovou, která by podle jeho odhadu měla být nejblíž.

„Musíme do Listové, je to přibližně den a půl odtud, tímhle směrem.” Ukázal jim modrovlásek směr, kterým se musí vydat.

„V tomhle stavu do Konohy nikdy nedojdeme.” Pronesl Naruto, co nejvíc nahlas, aby ho slyšeli ostatní.

Shakiro se na něj podíval a už otevíral ústa, aby popřel blonďákův názor, ale černovlásek v jeho náruči ho předběhl.

„To je jedno, musíme se o to pokusit a se Shakirem máme aspoň nějakou naději.” Řekl pevně a odhodlaně Sasuke.

„Jde se!” zavelel modrovlásek a pustil se pomalejším tempem, než před chvílí ve skrýši, na cestu do Listové.

„Když budeme dělat jen krátké přestávky na odpočinek, měli bychom to zvládnout.” Zauvažoval Shakiro.

„Jestli na nás do té doby ten Pein, nepošle všechny svoje Akatsuki.” Namítl Gaara, aniž by se na Shakira podíval.

„Doufejme, že ne.” povzdechl si modrovlásek a pevněji si k sobě přitiskl Sasukeho.

Toto drobné gesto ale neuniklo páru zelených očí, který modrovlasého ninju nenápadně pozoroval.

Mlčky pokračovali v chůzi a Gaara stále po očku sledoval Shakira, jak cosi tiše šeptá Sasukemu.

Najednou měl pocit, že toho černovlasého mladíka měl raději nechat v té cele.

Vadilo mu, že má Sasuke veškerou Shakirovu pozornost, aniž by o ni, aspoň podle jeho názoru, stál.

Sasuke byl naštvanější, než kdy jindy.

,Co si o sobě ten Shakiro vůbec myslí!’ honilo se mu pobouřeně myslí.

,Nejdřív mě zachrání před Akatsuki a vezme mě zpátky k Orochimarovi, kde se semnou následně vyspí, pak se ztratí buhví kam, abych na něj později narazil, jak se promenáduje lese bok po boku s Akatsuki.

Přiznávám, mělo to i světlou stránku, že se mi málem podařilo zabít svého bratra, ale pak se mi to nějak vymklo z rukou a můj bratr málem zabil mě, pak už si pamatuji jen, jak jsem se na pár vteřin probudil v té temné cele. A najednou se probudím na studené podlaze v lehce osvícené chodby, a nade mnou se sklání on, z ničeho nic mi zase pomáhá utéct a za všechno se omlouvá. Nechápu ho a nejspíš mu už ani nevěřím.’  Přemýšlel nad událostmi posledních dnů a modrovláskovi prosby o odpuštění vnímal jen jako jakýsi nedůležitý zvuk, který náhle ustal.

Párkrát zamrkal, aby odehnal všechny ty vzpomínky a zjistil, proč na něj Shakiro přestal mluvit.

Gaara sledoval, jak se najednou modrovlásek zarazil a zmlkl, pak se začal rozhlížet po okolí.

„Musíte se schovat, hned!” křikl na Gaaru s Narutem a sám se k nim rozběhl.

Rozhlížel se po lese, jak hledal místo, kde by se všichni tři schovali.

Do zorného pole mu padl jen strom s mohutným kmenem.

„Sem, rychle!” ukázal na strom a opřel Sasukeho o jeho kmen, tak aby černovlásek nebyl vidět.

Červenovlásek s blonďákem se rozběhli ke stromu, kde seděl Sasuke.

„Co se děje?” znejistěl Sasuke.

„Jsou tady.” Zašeptal Shakiro a zaposlouchal se do nastalého ticha.

„Ale já nic necítím ani neslyším.” Podíval se pátravě na modrovláska Gaara.

Shakiro jen zakroutil hlavou.
„Prostě to vím.” Pokrčil jen rameny.

„Zůstaňte tady a buďte zticha.” Nakázal trojici a rozběhl se cestou zpět.

Uběhl několik metrů, než se zastavil a znovu se zaposlouchal do ticha lesa, které narušovalo jen občasné cvrlikání ptáčků a šumění větru.

Prudce se otočil s napřaženou dlaní u úst a jeho chladný dech plně zasáhl  Zetsu, jak je na půl vrostlý do země.

Krajina kolem Zetsu byla pokrytá ledem, stejně jako on.

Modrovlásek si s pousmáním vytáhl katanu, z pouzdra na zádech a jediným seknutím zbavil toho podivného ninju jeho hlavy.

Za zády se mu ozval potlesk.
Prudce se otočil, aby zjistil, kdo další je sledoval.

„Bravo, bravo, Shakiro, tohle se ti vážně povedlo.” Zatleskal modrovláskovi jeho bývalý šéf a na tváři měl pobavený úsměv.

„Není nad čím se radovat, jen se snažím přežít.” Oplatil mu úsměv modrovlásek a postavil se do bojové pozice.

„Hádám, že ty mě jen tak odejít nenecháš, takže jdeme bojovat.” Zamyslel se Shakiro.

Pein přikývl a začal skládat pečetě, za chvíli už se na modrovláska valila obrovská ohnivá koule.

Shakiro rychle složil pečetě na proti jutsu a těsně před tím, než ho mohla ta obrovská koule zasáhnout, se jí do cesty postavila stejně velká vodní dlaň, která kouli úplně pohltila.

Shakiro mávl rukou a dlaň z vody obtočila své prsty kolem, nic netušícího Peina a uvěznila ho v sevření vodní pěsti.

Zrzek ani nevěděl jak, a z ničeho nic se ocitl celý pod vodou.

Poplašeně se kolem rozhlížel, aby zjistil, kudy se nejrychleji dostane na hladinu a bude se moci znovu nadechnout, protože už mu docházel vzduch.

Najednou si se zděšením uvědomil, že je několik desítek metrů nad zemí a podle toho, jak vypadá jeho vodní vězení, usoudil, že se stále nachází v té obrovské vodní dlani.

Ze všech sil se snažil prorazit tu průhlednou vodní stěnu, která jediná ho dělila od toho, aby se mohl znovu nadechnout, ale jakoby mu voda sama bránila i v tom nejmenším pohybu.

Z nedostatku vzduchu se mu začaly dělat mžitky před očima, když skrz průzračnou vodu mohl ještě stačit zahlédnout modrovláskův vražedný výraz, než dalším plynulým pohybem ruky mrštil vodní dlaní i s Peinem, o zem.

Ozvalo se hlasité plesknutí, jak se obrovská vodní pěst roztříštila o zem.

Shakiro s úsměvem čekal, až se voda odplaví, aby se ujistil, že je Akatsuki šéf skutečně mrtví.

Jaké však bylo jeho překvapení, když na zemi místo Peinova těla našel jen hromadu promočené hlíny.

„Sakra.” Zaklel modrovlásek a rozhlížel se, jestli někde v okolí nezahlédne třeba jen náznak jakéhokoli pohybu.

Prudce vytasil katanu a rychle se otočil, právě v čas, aby odrazil asi stovku kunaiů, letících na něj.

Jakmile odrazil všechny kunaie začal skládat pečetě pomocí jen jedné ruky a o několik vteřin později už do koruny jednoho vysokého stromu letělo několik set ledových šípů.

Po chvíli se ozval bolestný výkřik a ze stromu ne příliš elegantně spadl obávaná Akatsuki šéf.

„Tak tohle bude ten pravý.” Pousmál se pro sebe Shakiro.

Pein se s bolestí zkřiveným obličejem zvedl ze země a držel se za krvácející bok.

Přeměřil si modrovláska nenávistným pohledem a jakmile stál pevně na nohou, začal skládat pečetě.

Shakiro stál několik metrů od něj a pozorně sledoval, co zrzek udělá.

Pein dokončil pečetě a modrovlásek najednou cítil, jakoby ho jakási neviditelná síla táhla k zrzkovi.

Zděšeně pozoroval, jak ho cosi táhne směrem k Peinovi a on při tom vůbec nehýbá nohama, cosi ho prostě vyzvedlo několik centimetrů do vzduchu a táhlo k protivníkovi.

Shakiro se snažil ze všech sil, aby to přestalo, ale nic nezabíralo.

Byl už skoro u Peina a tak před sebou držel katanu, aby měl aspoň nějakou šanci na přežití.

Zastavil se asi metr od Akatsuki šéfa s napřaženou katanou a čekal, co zrzek udělá dál.

Pein na nic nečekal a hned na modrovláska zaútočil, ten jen taktak stačil jeho rychlému výpadu uhnout, jinak by mu zrzek nejspíš podřízl krk.

Okamžitě se ale vzpamatoval a útok oplatil.

Pein měl v každé ruce nejmíň dva kunaie, se kterými se uměl mistrně ohánět.

Shakiro neměl pomalu ani čas na to, aby mu útoky oplácel, a kdyby se jen pokusil o nějaké jutsu, stálo by ho to život.

Gaara s Narutem zpoza mohutného kmenu pozorně sledovali boj mezi Shakirem a Akatsuki šéfem.

Kupodivu i Sasuke, i když ho to stálo daleko víc sil, než si myslel, se po zemi doplazil k okraji kmene a skoro bez dechu sledoval jak jeho Shakiro bojuje s Peinem, aby je zachránil.

Nenapadlo ho, že by se v něm mohl až tak zmýlit, vlastně to pořád ještě moc nechápal a nechápe to do teď, ale co na tom záleží, když za ně právě nasazuje život.

Shakiro od sebe Peina po jednom výpadu prudce odhodil a tím získal čas na složení pečetí.

Ještě před tím než stihl složit první pečeť, vrhl po něm zrzek kunaie, které držel v jedné ruce.

 Modrovlásek je odrazil jediným máchnutím katany a oplatil Peinovi stejnou mincí.

Zrzek teď ležel na zádech, přišpendlený ledovými šípy za plášť k zemi a nemohl se vůbec pohnout.

Shakiro blesku rychle dokončil pečetě a zrzka pevně spoutaly vodní pramínky, jenž se linuly z konečků modrovláskových prstů.

Jakmile si byl Shakiro jistý, že je Pein pevně spoutaný jeho vodními provazy trhl s dlaněmi, pramínky se oddělily od konečků jeho prstů a ještě víc se stáhly kolem zrzkova těla, tak pevně, že Peina napůl dusily.

Modrovláskovi se zatočila hlava a před očima mu přeběhly mžitky, když pevně uchopil svoji katanu a napřáhl se s ní nad zrzka.

Zhluboka se nadechl, vyslovil poslední jutsu a jeho katanou začala pulzovat elektřina.

Peinovi skapalo do tváře několik kapek krve, jeho rudý pohled se stočil na modrovláskovu hruď.

Na zrzkově tváři se objevil potměšilý úsměv.

„Sejdeme se v pekle, Shakiro.” Zašeptal mu těsně před tím, než mu modrovláskova, elektřinou zářící katana probodla srdce.

Shakiro se opřel o katanu, zabodnutou v Peinovi, aby neupadl, jak se mu najednou prudce zatočila hlava.

„Myslím, že to nebude dlouho trvat.” Odpověděl mrtvému tělu pod sebou.

Najednou se mu podlomily nohy a on dopadl na zem hned vedle Peinova mrtvého těla.

Ztěžka dýchal a před očima se mu dělaly mžitky.

Chytil se za bolavé místo na hrudi a vytáhl zkrvavený kunai, který měl zabodnutý v místě, kde se nachází srdce.

Dýchalo se mu čím dál hůř, než v ústech ucítil kovovou pachuť krve.

Začal se dusit a z koutku úst mu vytekl karmínově rudý pramínek krve.

Sasukemu v tu chvíli srdce vynechalo několik úderů.
„Shakiro.” Zašeptal černovlásek a viditelně zbledl.
Gaara s Narutem se zmohli jen na vytřeštění očí.
„On se nehýbá.” Špitnul po počátečním šoku červenovlásek.

„Nemůže být mrtvý, prostě nemůže.” Zpanikařil Sasuke a z očí mu pomalu ztékaly slzy.

Gaara, aniž by se ohlédl po ostatních, se vydal ke dvěma bezvládným tělům, několik metrů před ním.

Šel pomalu, jako ve snách vpřed až k modrovláskovu tělu.

Padl na kolena vedle Shakirovy hlavy a něžně mu odhrnul modré vlasy z bledé tváře.

Nemělo cenu zjišťovat jestli modrovlásek ještě dýchá, velká tmavá skvrna na jeho hrudi mluvila za vše.

Po chvíli se k němu přiloudali i Naruto se Sasukem.

Černovlásek se posadil naproti Gaarovi z druhé strany k Shakirovo hlavě.

Rychle kontroloval, životní funkce a pak si sklesle složil hlavu do dlaní, aby aspoň částečně schoval své slzy před ostatními.

To nemohla být pravda, on přeci nemohl být mrtvý, nemůže umřít, byl přece tak opatrný a silný.

Sasukemu z očí tekly slzy jako hrachy.

Všichni tři seděli kolem modrovláskova bezvládného těla, nikdo nevěděl, co přesně by měl říct a tak raději všichni mlčeli.

„Musíme pokračovat v cestě, určitě nás brzy začnou hledat a podle stop nás hned mají.” Přerušil to tíživé ticho Naruto a podíval se po ostatních.

Gaara se zhluboka nadechl.

„Naruto má pravdu, musíme se co možná nejrychleji dostat do Konohy.” Podíval se na Sasukeho.

Černovlásek zavrtěl hlavou.
„Nemůžeme ho tady jen tak nechat, on si to nezaslouží.” Popotahoval Sasuke.

„Nemáme na vybranou, jestli chceme přežít, budeme muset.” Utrhl se na černovláska Naruto.

„Jdeme.” Zavelel rozhodně červenovlásek, i když se mu od modrovláska také zrovna dvakrát nechtělo.

Naruto a Gaara přešli k Sasukemu, oba si obmotali jednu jeho ruku kolem krku a společně se vydali směrem k Listové.

Černovlásek se ještě dlouho otáčel za Shakirovým tělem, než mu nadobro zmizelo z očí.

 

The End  

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

                  

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jashine!!!!!!!!!!!!

(Haku, 13. 2. 2010 15:31)

To snad ani pravda nieje,hltam tu kapcu za kapcou,nestiham ani komenty pisat-ze to dobehnem neskorsie a Ty ho odpravis... sen toto. Bolo to uzasne!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

*utírá si slzičky*

(Ayame, 26. 1. 2010 21:31)

to je moc smutný konec...a já se ještě ke konci kapitoly usmívala a ty skončíš takhle....to...to je od tebe zlý...on nesmí umřít...nesmí! (xD)

...

(Amami, 18. 1. 2010 16:09)

*utiera si slzy* to bol ale hnusný koniec... nechce sa ti to prepísať?? Shakiro predsa nemôže zomrieť... on skrátka nemôže... pls, ešte jedno neplánované pokročovanie... PROSÍM... smutne kukám!!!

 

 

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA