Série Unknown 7.díl
Pein i Itachi sebou polekaně trhli a okamžitě se otočili k místu, odkud slyšeli čísi smích.
Pohledy obou ninjů se zabodly do štíhlého modrovlasého mladíka, který seděl v jednom ze dvou křesel, které měl Pein ve své pracovně, s nohou elegantně přehozenou přes nohu a v blankytně modrých očích se mu stále ještě odráželo pobavení a smích, jenž se v sobě snažil, bohužel neúspěšně, potlačit.
„Kdo ksakru jsi a jak ses sem dostal?!” zavrčel na modrovláska Pein, který se z mladíkova nenadálého objevení vzpamatoval o něco dřív než Itachi.
„No dostal jsem se sem dveřmi a řekněme, že jsem ten, kdo se k vám chce přidat.” Pousmál se na ně modrovlásek.
„No, to je od tebe sice hezký, ale mi už jsme kompletní takže …” Pein ještě ani nedořekl, co chtěl, když mu do řeči skočil modrovlásek.
„Podle toho, co jsem právě slyšel, bych řekl, že nejste.” Sebevědomě se pousmál a čekal na Peinovu odpověď.
„To není tvoje starost, ale až se mi ten zmetek dostane do rukou …” soptil spíš pro sebe Aka šéf.
„Nechci rejpat, ale tak trochu to moje věc je.” Opáčil s klidem a obrátil svojí pozornost na tmavě modře nalakované nehty.
Itachi se raději zdržoval komentáře a pozorně poslouchal rozhovor svého šéfa a toho neznámého kluka.
„To, že vím, kde je Kisame nebo spíš to co z něj zbylo.” Pronesl ledabyle a dál svou pozornost soustředil na svoje nehty.
„Vlastně pochybuji, že byste ještě něco našli, protože to co zbylo, si odnesla divoká zvěř.” Nevinně se pousmál mladík.
„Hmmm, no já v podstatě nic, to on si začal a já to jenom skončil.” Opět zazněla nezaujatá odpověď.
„No, řekněme, že to byl vyrovnaný souboj na život a na smrt a já jednoduše vyhrál.” Zamyslel se nad svojí odpovědí modrovlásek.
„Jistěže, své souboje vždy ukončím. Nuže tedy přijmete mě mezi Akatsuki nebo se mám porozhlédnout jinde?” zeptal se s hraným nezájmem.
„Jmenuji se Shinsuke Shakiro.” Skoro zašeptal a sledoval jejich reakce stejně jako kdysi Sasukeho, když ho potkal poprvé.
V duchu se musel smát, když na tvářích obávaných zabijáků zpozoroval podobně zamyšlený výraz, jaký měl tenkrát Sasuke.
„Nejsem odtud, takže vám mé jméno asi moc neřekne.” Dodal po chvíli, kdy se rozhodl nad nimi slitovat.
„Jsem hledaný ninja ale kvůli bezpečnosti dostali informace o mě pouze tajné jednotky ANBU. Nemám pravdu?” s pozvednutým obočím pozoroval Itachiho co na jeho tvrzení odpoví.
„Myslím, že nám nelže, skutečně jsme ještě když jsem byl u ANBU dostali zprávu od Hokage o někom takovém. Ovšem v té době se mu přezdívalo Ledový ninja jen velice málo lidí ho znalo pravým jménem, prý se pohyboval po všech možných zemích, nikdy nikdo nepřišel na to proč to vlastně dělá ale v té době to byl nejnebezpečnější a nejhledanější člověk snad všude. Do Konohy a snad i nějaké jiné vesnice této země ale nikdy nepřišel.” Dokončil Itachi svůj vyčerpávající monolog a pečlivě si Shakira prohlížel.
Ani z daleka totiž nevypadal tak hrozivě a ani nebyl tak starý jak si někoho tak mocného vždy představoval.
Modrovlásek se na něj pousmál což chudáka Uchihu zmátlo ještě víc, u někoho jako byl on by totiž čekal okamžitý výbuch vzteku nad vyzrazením jakýchkoliv informací týkající se jeho minulosti a následující efektivní ukázkou jeho schopností ale nic z toho se nekonalo.
„Vidím, že i po tolika letech máš dobrý přehled Itachi.” Prohodil a usměv se mu změnil ve škleb.
„Ledový se mu říkalo proto,že každého, kdo se mu kdy postavil našli už jen jako kostku ledu bez života a strach některých lidí možná umocňovalo i to, že skoro nikdo nevěděl jak přesně vypadal nebo jak byl starý.” Vysvětlil šéfovi své postřehy starší Uchiha.
„Když tedy každého přemění na kus ledu, ne, že by mě nezajímalo jak to dělá, ale můžeme jít hledat Kisameho a pokusit se ho oživit.” Vyřkl svoje myšlenky nahlas Pein.
„To sice můžeme, ale ještě se to nikdy nikomu nepodařilo.” Konstatoval ironicky Itachi.
„Oni se doopravdy pokoušeli někoho rozmrazit a přivést ho znovu k životu?” Shakiro se po krátkém přikývnutí Itachiho rozesmál ještě víc.
„A jestli pak se taky někdo pochlubil co pod tím ledem našli?” zeptal se mezi záchvaty veselého smíchu.
„Když jednou našli ANBU ze Země Vody několik zamrzlých těl pokoušeli se je všemožně rozmrazit až se jim to nakonec podařilo ale těla, která v ledu vypadala jakoby se jich nikdo nikdy nedotkl byla po rozmražení poškozena tak, že už nebyla schopna jakékoliv životní funkce.” Znovu jako z učebnice odříkával Itachi.
„Ubožáci, nikdy jim nedošla podstata mých jutsu, čím víc se snažili je rozmrazit, tím víc jejich nepoškozená těla ničili a výsledkem byl naprosté selhání životních funkcí toho, koho se tak urputně snažili zachránit. Takže i kdyby byl Kisame jako kus ledu jediný, kdo by ho dokázal přivést k životu bych byl já, ale protože tomu tak není, ušetřil jsem sobě i vám práci.” Podotkl znovu s milým úsměvem.
„Co jsi s Kisamem provedl?!” vybuchl Pein.
„Led už mě zkrátka omrzel ale voda společně s elektřinou má opravdu zajímavé účinky. Takže jak už jsem řekl z Kisameho toho opravdu moc nezbylo.” Pokýval nad svým závěrem hlavou Shakiro.
„Dám ti na výběr, buď mě přijmeš mezi Akatsuki místo Kisameho a já ti pomůžu pochytat zbylé démony anebo mě odtud vykopneš a proděláš na tom ještě víc než kdybys měl aspoň toho neschopného žraloka.” Vyřkl svojí nabídku a sledoval jak nad ní Pein usilovně přemýšlí div se mu z toho nevyvalí pára z uší.
„Myslím, že je to docela slušná nabídka, šéfe, a to, že ho ještě nedostali ANBU i když se jim do slova producíruje před nosem už tolik let, taky není docela k zahození.” Našeptával Itachi svému Leaderovi do ucha pozitiva jako to nejčernější svédomí.
Popravdě Itachiho přímo těšilo pomyšlení na to, že by měl tak tajemného parťáka jako je on sám.
Teď už mu k tomu zbývalo jen ukecat Peina, který ještě očividně nestrávil Kisameho smrt tak pozitivně jako on.
Limit - aspoň 4 komentáře - připadá mi totiž jakobych si psala sama pro sebe a to můžu dělat i na papír a nemusim kvůli tomu prosedět půl století u compu.
a zase pár pictíků
rozhodla jsem se přemoct sama sebe a ještě jednou *doufám, že už naposledy* sem dám pictíky Kisameho
a samozřejmě Leader na konec
Komentáře
Přehled komentářů
Jestli si Shakiro něco začně s Itachim, vlastnoručně ho zaškrtím :D Jinak, hezká kapitola. Bez Sasukeho sice trochu nezajímavější, ale to je individuální, řekla bych :D *__* Shakirovo hutsu se mi hodně zamlouvá...
...
(Amami, 14. 9. 2009 19:10)
ale to nevadííí!! to ze zo Shakira spravís hajzla tak to ja (nejako) prezijem... a k tomu komentaru, ja viem ako také nieco vie povzbudit *smutny povzdych* a k meskaniu, vobec mi nevadi ze som si na tuto kapitolu musela tak dlho pockat. oplkatilo sa na nu cakat... a okrem vsetkeho sa mi to zacina pacit cim dalej tym viac.ale nic ze budem Shakiro neverny!!! *smrtiaci vyraz v ociach* potom by som musela zacat Sasukeho lutovat a na to nemam naladu...
A P.S.: uz sa strááááááááááááááááásne velmi tesim ako to bude dalej a ci ho do tej Akatsuki primu a ako to vsetko nakoniec dopadne
piš dállll
(Tery, 13. 9. 2009 13:59)Ta povídka ja úžasná....dej tady další dílek, byla by škoda, kdyby si jí už nepsala....já na ní narazila až teď, jinak bych ti tu komenty psala....DALŠÍ DÍLEKKKK:):);o);o*
=^w^=
(Kagome/Kurama, 26. 9. 2009 19:30)