Jdi na obsah Jdi na menu
 


Série Unknown 8.díl

28. 9. 2009

Kap 8.
 
 

„Kisame byl důležitý nejlépe z nás dokázal ovládat vodní živel.” Promýšlel si všechna pro a proti Pein.

„Ale když prý dokážeš tak perfektně někoho zmrazit, taky k tomu v podstatě budeš potřebovat vodu, takže tě zřejmě budeme potřebovat.” Rozhodl nakonec.

Shakiro mu odpověděl potěšeným úsměvem.

„Ale nemysli si, že tě tady nechám jen tak pobíhat bez dozoru, stejně ti nevěřím, žes Kisameho zabil v sebeobraně, dávej si na mě pozor Shakiro, jestli jen naznačíš něco, co by se mohlo podobat zradě Akatsuki, osobně se postarám o to, abys jsi navštívil třeba Konožské ANBU, podle toho co říkal Itachi si tě budou jistě pamatovat.” Pohrozil mu ještě Pein.

„To znělo skoro jako vyhrožování, šéfe.” Pronesl Shakiro nevinným hláskem.

„Ne TO bylo vyhrožování!” zařval na modrovláska jeho nynější šéf.

„Itachi, vem ho do skladu a dej mu, plášť a Kisameho prsten. Jo a Itachi, když je to teď tvůj novej parťák, máš ho taky na starost je to jasný?” zbrunátněl snad ještě víc Pein při pohledu na Uchihu staršího.

„Jasně šéfe.” Snažil se co nejlépe schovat své nynější nadšení za svou kamennou masku nezájmu, Itachi.

Tiše šli vedle sebe temnou chodbou Akatsuki sídla jen slabě osvícenou pochodněmi u stropu.

Itachi rázně kráčel chodbou směrem ke skladu a v duchu už se těšil na jejich první společnou misi.

Opravdu ho dost zajímalo mladíkovo ledové umění, už proto, že se tak dlouho dokázal skrývat před ANBU skoro z celého světa.

Mezi tím došli k velkým dřevěným okovaným dveřím, jenž vedly do, poměrně malého skladiště.

Itachi se chvíli přehraboval v několika přepravkách, než vytáhl ten chronicky známý černý plášť s červenými mraky s bílou konturou, docela velký slaměný klobouk s rolničkou a Kisameho bývalý prsten. *pozn. aut. pls neřešte, kde ten prsten vzal, tak trochu mi uniklo, že jsem z Kisameho udělala mastnej flek a tím pádem asi ani prsten nepřežil, takže gomene*

„Nos ho na levém prsteníčku.” Oznámil mu suše Itachi.

Shakiro si prsten mlčky nasadil a vzal si oblečení, které mu černovlásek podával.

„Ukážu ti tvůj pokoj.” Kývl na něj Itachi, zavřel dveře a pokračoval dál dlouhou chodbou do útrob Akatsuki skrýše. *pozn.aut. fakt netušim, jestli členové Akatsuki mají společné pokoje podle toho, jak jsou v týmech, anebo jestli mají pokoje oddělené*

 Shakirovi už tenhle Uchiha začínal pomalu lézt na nervy.

Bohužel se až moc podobal Sasukemu, což ho zrovna moc netěšilo, ne, že by Itachi nebyl přitažlivý nebo hezký ale bál se spíš toho, aby po něm Uchiha starší nevyjel stejně jako jeho bratr.

Jen doufám, že je Sasuke v pořádku, přemýšlel modrovlásek o svém novém milenci, docela se bál aby Orochimaru náhodou nepřišel na jejich malý románek a jeho tak měl čím vydírat.

Tak se nad tím zamyslel, že si ani nevšiml, kdy se Itachi zastavil před skoro stejnými dveřmi, jako byly ty od skladu a jen taktak se zarazil, jinak by ho asi srazil.

„Tohle je tvůj pokoj, můj je hned naproti.” Mávl ledabyle rukou směrem k protějším dveřím.

Shakiro jen kývl, že rozumí a už s rukou na klice chtěl zmizet ve svém novém pokoji, pryč z Itachiho společnosti, když ho onen zmíněný Uchiha zadržel.

„Co chceš?” vyjel na něj trochu nazlobeně modrovlásek.
Na Itachiho tváři se objevil potěšený úsměv.

„Celkem nic jen, že by sis měl dávat pozor na to, co děláš, aby si pak někdo nemyslel, že jsi doopravdy jen špeh.” Zašeptal tak tiše, že to opravdu mohl slyšet jen Shakiro.

„Díky za starost ale myslím, že se o sebe dokážu postarat sám.” Jen nasupeně zasyčel skoro jako Orochimaru, stiskl kliku a zabouchl Itachimu dveře před nosem.

Ten se jen pousmál a i no zamířil do svého pokoje.
 
*                          *                               *
 

Mezi tím Sasuke se svým týmem sledovali ninji z Konohy a Suny, jak se marně snaží najít jakoukoli stopu nebo zmínku o tom, kde jejich jinchuuriki může být.

Nikoho ani nenapadlo, že by jejich jinchuuriki mohl být v zajetí Akatsuki.

Byli až moc dlouho v klidu, než aby je mohli podezřívat.

A tak všechna jejich podezření padla na Orochimara ovšem i ten, už byl delší dobu poměrně mimo mísu a tak vlastně ani pořádně nevěděli, kde nebo u koho by měli začít hledat.

„Ááá, tady je taková nuda!” otráveně pronesl Suigetsu a rozvalil se pod nejbližším stromem.

„Ač nerada musím pro tentokrát se Suim souhlasit, tady snad chcíp pes.” Vědoucně si posunula brýle na nose Karin a usídlila se vedle svého modrovlasého týmového partnera.

„Nechápu, Sasuke, proč je máme sledovat, když o zmizení toho jinchuurikiho nevědí skoro nic.” Nasadil tomu korunu Juugo a s rukama složenýma na prsou sledoval jejich velitele.

Sasuke si jen povzdechl, bylo to opravdu příšerné, plahočili se za nimi už tři dny a stejně vlastně nevěděli skoro nic, jen to, že se Naruto ztratil a nikdo o něm nic neví.

Nehledě na to, že už byli všichni docela dost vyčerpaní, ale nemohli si dovolit ztratit tyhle “hledače” z dohledu.

„Nechápu, proč nás Orochimaru-sama, pověřil tak stupidním úkolem, vždyť nikdo neví, kde ten hloupej jinchuuriki je!” pročísla si trucovitě vlasy Karin.

„Asi k tomu měl dobrý důvod.” Protáhl znuděně Sasuke.
„To by mě teda zajímalo, jakej.” Sarkasticky poznamenal Juugo.
„Třeba se nás chtěl jenom zbavit?” napadlo modrovláska.

„Skvělý vyhlídky.” Konstatovala zrzka. *pozn. aut. moc se omluvuju ale fakt netuším jakou má Karin ve skutečnosti barvu vlasů, jelikož na některých obrázcích jsou hnědý, černý nebo tak difně červený, takže velké gomene ale v týhle povídce to bude zkrátka zrzka*

Sasuke jen protočil oči v sloup, tohle už ho začínalo štvát nejen, že nevěděl, co je se Shakirem, ale ani nemohli najít sebemenší stopu, kam se poděl Naruto.

Zkrátka nic se jim dneska nedařilo a do toho všeho se ty neschopní imbecilové začnou dohadovat, proč jim vůbec Orochimaru svěřil takový úkol.

Chtějí být nejlepší, člověk jim dá jednoduchou misi a už si ztěžují, nadával na svůj tým černovlásek.

 
*                *                       *
 
Už tři dny uběhly od Shakirova pobytu u Akatsuki.

Zatím se mu úspěšně dařilo vyhýbat se Itachimu a dalším jeho povedeným kamarádíčkům, ale upřímně byl i docela nervózní z toho, že ho Pein ještě neposlal na žádnou misi.

Zjistil si, že Kyuubiho z toho kluka nevytáhnou dřív, než budou mít všechny ocasé démony a od Orochimara měl jasné pokyny, vetřít se k Akatsuki,ukrást Kyuubiho a co nejdřív se odtud zdejchnout.

Původně to měl taky v plánu, ale nějak ho tahle hra začala bavit a tak se rozhodl u Akatsuki zůstat o něco déle.

Zrovna se cvičil v šermu s katanou, když mu někdo zaklepal na dveře.

Ladným pohybem zastrčil katanu zpátky do pouzdra a se znuděným výrazem šel otevřít.

Sotva otevřel dveře, vybafla na něj rozcuchaná kštice černých vlasů, zpoza kterých vykukovala oranžová maska s otvorem jen pro jedno oko.

„Co chceš Tobi!” vyjel podrážděně modrovlásek.

Sice ještě pořádně neznal všechny členy Akatsuki ale tenhle Tobi byl snad ještě horší než přírodní katastrofa.

Dožíral ho už jen tím, jak se snažil být ke všem milý a tím vždycky všecko zpackal.

Je sice pravda, že byl tenhle poděs docela silný a kupodivu i zkušený v boji ale jinak jeho IQ většinou nemohlo konkurovat přezrálému rajčeti.

„Tobi je hodný chlapec a přišel Shakirovi-san říct, že s vámi chce mluvit Pein-sama.” Zakuňkal zvesela Tobi a s falešným pobrukováním neznámých songů kamsi odhopsal.

Shakiro si jen povzdechl, co po něm ten fanatickej zrzek může chtít.

Už dávno si přestal dělat iluze o tom, že by mu snad Pein nějakou tu misi přece jen dal, zřejmě v týhle díře zapustí dřív kořeny, než ho konečně pustí třeba jen se projít.

Podíval se na katanu, co měl ještě pořád v ruce, opatrně, jako by to byl ten nejcennější poklad, pak ji s lehkostí odložil na postel, otočil se ke dveřím, s tichostí je otevřel a rychlím krokem, se vydal směrem Peinovi kanceláře. *pozn. aut. fakt nevím jak jinak pojmenovat tu Peinovu komůrku, takže to bude něco jako kancelář*

 Decentně zaklepal na těžké dveře, které po vyzvání otevřel a vstoupil do té malé místnůstky, kde byl naposledy před třemi dny.

Až když za sebou zavřel dveře, všiml si, že tam jeho leader není sám.

Lehce kývl hlavou zrzkovým směrem a Itachiho si jen přeměřil pochybovačným pohledem.

„Zdravím, šéfe smím se zeptat, co jsem provedl nebo spíš neprovedl, tak hrozného, že jsem si vysloužil tuhle návštěvu?” zeptal se s notnou dávkou ironie v hlase modrovlásek a dál staršího Uchihu tvrdě ignoroval.

Pein se po této poznámce jen ušklíbl.

„No myslím si, že už je na čase vás s Itachim poslat na nějakou tu misi abyste nevyšli ze cviku.” Nadhodil jakoby nic.

„To je možný, ale pravděpodobnější bude spíš to, že momentálně nemáš krom nás žádný jiný tým volný, nebo se pletu?” zasvětil Shakiro přítomné do své teorie a pozoroval jejich reakce.

Itachimu lehce zacukaly koutky, jenž, se za pár vteřin opět zformovaly, do nic neříkající masky nezájmu.

První známka toho, že se trefil.
Pein si naproti Itachimu pouze podrážděně odfrkl.

Jako bych to neříkal, pohrdavě se ušklíbl a levou rukou si pročísl krátké modré vlasy.

„Tak co to má být za misi?” přešel raději rovnou k věci, aby se v téhle místnosti mohl zdrže co nejméně.

Nemohl si pomoct ale Pein byl též jeden z mála lidí Akatsuki, které Shakiro prostě nesnášel. *pozn. aut. a řekněme si upřímně, kdo v dnešní době má rád svýho šéfaJ*

 Sice na Itachiho neměl asi nikdo, ale musel uznat, že Pein si svoje druhé místo drží zuby nehty.

 Zato jeho spřízněnou duší se tu stal stoprocentně Deidara.

Skoro jako jediný z Akatsuki se ho hned při první příležitosti nepokoušel sbalit, dalo se s ním normálně mluvit i o jiných věcech než jen o pomstě, vyvražďování vesnic, ovládnutí světa, náboženské fanatice, lovení bijuu apod.

„Jako obvykle, dostali jsme zprávu o tom, že do Konohy míří jistý jinchuuriki. Takže nejlepší příležitost k jeho chycení budete mít, ještě než se dostane do Listové.” Vysvětloval jim pokyny na chycení dalšího démona.

„Fajn a kdy že to ten démon poctí Konohu svou návštěvou?” otráveně vypadlo z Itachiho.

„Zítra, proto sebou musíte hodit.” Odpověděl mu medovým hláskem Pein.
Shakiro se zhnuseně oklepal.
„A proč jde ten jinchuuriki vůbec do Listové?” stále nechápal modrovlásek.
Na Peinově tváři se objevil škodolibý úsměv.

„Protože to je Ichibi no Shukaku, který je zapečetěný do nynějšího Kazekageho.”

*pozn.aut. jo vím, že to s tim Shukaku je tak trochu mimo celý děj seriálu, ale prostě se mi to tam hodilo, takže v týhle povídce Gaara o svého miláška ještě nepřišel*

takže limit je zase aspoň 4 komenty

pár pictíků Leadera

 

Obrazek

Obrazek

oh my jashin, proč musí být Itachi jenom vymyšlenej

Obrazek

 

Obrazek

taky jeden pictík Tobíka

 

 

Obrazek

a taky nesmí chybět ani tým Hebi

 

 

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

tady je Sui doopravdy kawaiiiiii

 

 

Obrazek

asi jsem se zamilovala *zaláskovaně na ten pictík kouká už asi hodinu* tenhle komentář patří ještě k Suikovi

 

Obrazek

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

=^_^=

(Kagome/Kurama, 3. 10. 2009 17:19)

Pěkná kapitola :) A píšeš častěji, to je fajn. Jen ten limit je trochu...řekla bych zbytečný. Pro tebe asi ne, ale pak to vypadá, že píšeš jen pro komentáře a ne proto, že by tě to bavilo nebo tak. Někdo by si to mohl špatně vyložit ;) Jinak pokračuj, jsem zvědavá na další kapitoly :)

...

(Amami, 28. 9. 2009 17:51)

takze Shakiro si plánuje neveru?? no nejako ma moja dočasná nechuť k Sasukemu prešla a teraz ti dávam moje osobné povolenie k jeho nevere!! nech na to niekto skúsi len pípnuť a uvidí!! ale zase to vypadá, že keď Sasuke nájde Naruta, tak asi bude aj on neverný... hh je to pomotané!!!už z toho začínam byť jeleň!!

inač veľmi vydarená kapitola... strášne sa mi páčila a už sa neviem dočkať ako to bude všetko s nimi pokračovať!!!

 

 

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA