Jdi na obsah Jdi na menu
 


Série Unknown 11.díl

7. 11. 2009

Kap 11.

 

 
Šli mlčky lesem zpátky směrem k Akatsuki sídlu.

Ani jeden z nich nepromluvil, nechtěli prolomit to ticho, které mezi nimi panovalo.

Shakiro byl na Itachiho stále naštvaný a černovlásek se utápěl ve vlastních myšlenkách ohledně modrovláska, pochodujícího před ním.

Pořád mu nějak nešlo do hlavy jak to, že Shakira dokázalo tak vytočit jen to, že trochu mučil jednoho stejně už na půl mrtvýho jinchuurikiho.

Po hodině se rozhodl pustit modrovláska z hlavy, konec konců na jeho prozkoumání bude mít ještě dost času.

Místo modrovláska se raději zaměřil na nenápadné sledování okolí.

Za chvíli sebou zaskočeně škubl, ale pokračoval klidně dál v cestě.

„Něco se děje, Itachi?” zeptal se s nezájmem Shakiro, když zaregistroval černovláskovu reakci.

„Někdo nás sleduje.” Špitnul Itachi.

„Jo já vím, sledují nás už asi přes hodinu.” Potvrdil mu jakoby nic modrovlásek.

„Oni?” nechápal Itachi.

„Jistě jsou čtyři.” Přikývl ledabyle a pohodlněji si upravil bezvládné tělo na rameni.

„Utečeme nebo budeme bojovat?” optal se s nadějí v hlase černovlásek, strašně moc si totiž potřeboval na někom zpravit svoje poraněné ego.

„Na útěk už je trochu pozdě, zavedli bychom je rovnou ke skrýši. Nemáme na vybranou, musíme bojovat.” Sykl naštvaně Shakiro a porozhlédl se po vhodném místě, kam by si mohl prozatím odložit Kazekageho. *pozn. aut. tak tohle zní fakt dost blbě, jako by byl Gaara ňákej kufr, chudáček*

Přes černovláskovu tvář přeběhl potěšený škleb.

„Nechápu, co tě na tom tak pobavilo, Itachi, jestli tak strašně toužíš po létání vzduchem, měl by sis najít nějaký bezpečnější způsob. Ne, že by mi nějak vadila tvoje zranění nebo případná zmrzačení ale nehodlám jen nečině přihlížet, jak tě někdo chladnokrevně zabije, i když musím uznat, že ta představa je velice lákavá.” Pousmál se na svého partnera modrovlásek.

„Věděl jsem, že ti na mě záleží.” Mrknul na něj Itachi a poznámku o jeho okružním letu po lese ignoroval.

„Na tvém místě bych si tak nefandil, jen nechci riskovat to, že by pak ke mně šoupli ještě většího nafoukance, než jsi ty, ale dost pochybuji, že někdo takový vůbec existuje.” Sladce se na černovláska usmál.

„Můžeš si říkat, co chceš, ale stejně tomu neunikneš dříve nebo později,” Itachi se naklonil k Shakirovu oušku a svůdně zašeptal: „… stejně mě budeš chtít, budeš po mě toužit.” Uchechtl se černovlásek a jazykem mu přejel po ušním lalůčku.

Shakiro se odporem oklepal.

„A já si myslel, že tohle už jsme vyřešili.” Spíš jen konstatoval modrovlásek s pozvednutým obočím.

„Jistěže, jen se špatně odolává někomu tak pěknému jako jsi ty.” Pousmál se černovlásek a spiklenecky na něj mrknul.

Shakiro si jen povzdychl a opřel Gaaru o široký kmen jednoho stromu, tak že na něj z cesty nebylo vůbec vidět.

Itachi ho s úšklebkem pozoroval.
„Snad se o něj nebojíš.” Prsknul uraženě.

„Ani ne, jen bych o něj nerad přišel teď, když jsme ho tak pracně chytali.” Nevzrušeně mu odpověděl.

„S tím si nemusíš dělat starosti, odrovnám je dřív, než si ho všimnou. “ uklidňoval ho černovlásek.

„Tak to asi těžko, myslím, že nás sledují právě kvůli tomu, že slyšeli náš souboj. Tím pádem museli jít i kolem těch dvou, které jsme tam nechali.” Vyvrátil jeho teorii modrovlásek.

„To se ještě uvidí.” Nafouknul se Itachi a začal se rozhlížet po nějakém dobrém úkrytu, ze kterého by mohl dobře sledovat příchod jejich pronásledovatelů a popřípadě nečekaně zaútočit.

Shakiro ale zrovna moc nevypadal, že by byl stejného názoru, jelikož hned jak si bezpečně odložil a zamaskoval Gaaru, tak si sednul hned k vedlejšímu stromu, opřel se o kmen a zavřel oči.

„Co si myslíš, že děláš?!” rozkřikl se na něj pobouřeně černovlásek.
„No co asi, dávám si dvacet.” Přišla mu jasná odpověď.
„Teď?!” stále nechápal černovlásek.

„A kdy jindy? Mám čas, tak proč by ne?” pokrčil nechápavě rameny se stále zavřenýma očima.

„Měl by ses raději připravit na boj.” Ušklíbl se Itachi a vyhlídl si poměrně vysoký strom s mohutně rozvětvenou korunou.

„Proč, říkal jsi přece, že je odrovnáš dřív, než si tady Kazekageho vůbec všimnou, nebo už sis to zase rozmyslel?” posmíval se mu Shakiro.

„A pak kdo se tu bojí.” Oplatil mu stejnou mincí Itachi.
Jako odpověď, mu přišel modrovláskův pobavený smích.

Itachi po něm ještě naposledy hodil rozzlobený pohled a vyskočil na nejbližší větev, jeho vyhlídnutého stromu a pečlivě se ukryl ve větvích.

Shakiro se jen poťouchle uculoval a podložil si opřenou hlavu rukama, měli ještě chvíli čas, než je jejich pronásledovatelé doženou.

 
 
*                        *                            *
 
 

„Zastavili se, nejspíš už o nás vědí.” Oznámila zrzka Sasukemu, který běžel hned za ní.

„Jsme ještě moc daleko, nemohli nás vycítit.” Oponoval ji černovlásek a o trochu zpomalil.

„Nevíme, co jsou zač, klidně můžou.” Nenechala se přemluvit Karin.

„Hádají se jako staří manželé.” Špitnul Suigetsu směrem ke svému zrzavému parťákovi.

Juugo se jen uchechtl.

„Jednoznačně souhlasím.” S hranou vážností přikyvoval Juugo.

„Mlčte už!” sykl na ně naštvaně Sasuke a oba je zpražil vražedným pohledem.

Juugo a Suigetsu se jen nepatrně ušklíbli a dělali, že před chvílí černovláska vůbec neslyšeli.

Sasuke jen protočil oči v sloup.

„Místo toho kafrání, byste se měli raději připravit na boj!” uzemnil je černovlásek.

„Jistě šéfe.” Řekli unisono.

Sasuke se rozhodl raději mlčet, protože si byl víc než jistý, že jinak by svým společníkům nejspíš něco udělal.

Juugo a Suigetsu si nejspíš všimli jak Sasuke na okamžik ztratil svojí masku lhostejnosti a pod ní se objevil dost naštvaný výraz, jenž Sasuke jen taktak ovládl a okamžitě ho zase pečlivě uschoval pod onen chronicky známý výraz nezájmu.

Oba dva se začali poťouchle uculovat, což nejmladšího z rodu Uchihů štvalo ještě víc a tak ještě přidal.

Co nejdřív jim chtěl ty jejich přiblblý úsměvy smazat z tváře.

 Vytáčelo ho, že pořád nic nevěděli o tom, kdo unesl Naruta a chtěl to co nejdřív zjistit, aby se už mohli vrátit zpátky k Orochimarovi.

Stýskalo se mu po Shakirovi a jen doufal, že od Orochimara neodešel zatím, co on tady s těma břídilama hledá nějaký lupiče bijuu.

Aniž by si to uvědomil, ještě o něco přidal, tak že předhonil i Karin, která ho chvíli s pozvednutým obočím sledovala, než také přidala a znovu ho dohonila.

„Proč tak najednou pospícháš?” nechápala zrzka.
„Chci to mít co nejdřív z krku.” Odpověděl ledově Sasuke.
„Aha. A co tak najednou?” neodpustila si rýpnutí.

„Abych se vás co nejdřív zbavil!” zvýšil hlas, aby to slyšeli všichni tři.

Juugo a Suigetsu už se neudrželi a propukli v hlasitý smích.

Karin si jen dotčeně odfrkla a vrhla na něj uražený pohled.
Na černovláskových rtech se usadil spokojený škleb.

„Už na nás čekají, takže jak jsem řekl, připravte se na boj.” Řekl Sasuke s vážným hlasem, jakoby hádka, jenž, ještě před chvílí proběhla, vůbec neexistovala.

 

a ještě ňáký ty pictíky

 

Obrazek

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

=^_^=

(Kagome/Kurama, 8. 11. 2009 18:41)

No, hádám, že to bude pro Sasukeho trošku šok :D Když zjistí, s kým teď Shakiro je..^^ Tak charaktery..nejvíc se ti vymyká asi Itachi, ještě víc než Sasuke, ale jinak se mi to zdá v pohodě xD Dobrý, jen tak dál ;)

...

(Amami, 8. 11. 2009 16:02)

takže Sasuke a Shikaro sa chytajú na stretnutie *muhahahaha* ako na to všetko asi budú reagovať?? a hlavne ma bude zaujímať Itachiho reakcia *muhahahhahahahahaha*.... *pri tom smiechu si pripadá ako idiot*... no nič... ďalšia krásna kapitola!! už sa neciem dočkať pokračovania

 

 

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA