Jdi na obsah Jdi na menu
 


Série Unknown 12.díl

14. 11. 2009

Kap 12.

 

 

Čtveřice ninjů skočila na cestu s připravenými zbraněmi a ostražitě se rozhlíželi kolem sebe.

„Někde tady jsou, jenom je nemůžu pořádně zaměřit.” Pošeptala černovláskovi Karin.

Ten jen kývl, že rozumí a popošel trochu vpřed.

Chystal se udělat třetí krok, když se do země před něj zabodl kunai, na kterém byl připevněný výbušný lístek.

„Sakra.” Sykl Sasuke a jen taktak stačil uskočit, než kunai s lístkem explodoval.

Karin si sotva stačila zakrýt rukama obličej stejně jako Suigetsu a Juugo, ovšem nestihla už uskočit a výbuch jí tak odhodil o několik metrů nazpět, kde se zastavila až o mohutný kmen vysokého stromu a bezvládně se po něm sesunula k zemi.

Hned jak se usadil prach Sasuke se rozhlédl po svých společnících.

Juugo a Suigetsu se uchechtli, když uviděli, jak černovlásek hledá pohledem jejich zrzavou partnerku.

„Jestli hledáš Karin tak bude asi někde támhle.” Škodolibě pronesl Juugo a ukázal palcem někam za sebe.

Sasuke si jen povzdechl, no jo holka, co jsem vlastně čekal?

 Dál už se o Karin nezajímal a místo toho se raději začal rozhlížet po okolí, aby zjistil odkud kunai přiletěl.

„Nehledáš náhodou tohle, bratříčku?” uslyšel za sebou známý hlas, jehož majitele si už tak dlouho přál najít.

Prudce se otočil, aby se přesvědčil, jestli se mu to náhodou jen nezdálo.

„Itachi!” vykřikl vražedně Sasuke a nenávistným pohledem si přeměřoval svého staršího bratra, který si hrál s dalším kunaiem s výbušným lístkem.

Víc už ale říct nestihl, protože na něj letěl další kunai.

Na poslední chvíli se letící zbrani vyhnul, což nečekali Suigetsu s Juugem.

Suigetsu znuděně vytáhl velký meč a ještě před tím, než stačil lístek explodovat ho i s kunaiem odrazil zpátky k Itachimu, kterému proletěl těsně vedle hlavy a zabodl se do stromu, o který se z opačné strany opíral Shakiro, takže si ho zatím nikdo nevšiml.

Na svého společníka si Itachi vzpomněl, až když strom vybuchl.

Jen na sucho polkl a neodvažoval se ani otočit, aby se podíval, co z jeho krásného parťáka zbylo.

„Hups.” Uteklo Suimu když viděl, jak se strom rozlétl na milion malých kousíčků, které najednou pohltila vodní pěst a okamžitě ztuhla, ještě než stačila kohokoliv zranit.

„Co to děláš?!” rozkřiknul se na Suiho Juugo.

„Já nedělám vůbec nic!” nechápavě kroutil hlavou modrovlásek a vyjeveně sledoval ledový útvar před sebou.

„Vypadá to, že se ti to nějak začíná vymykat z rukou, nemyslíš Itachi?” ozval se zpoza ledové stěny posměšný hlas, který způsobil, že Sasukeho srdce vynechalo několik úderů.

„No, hlavně, že ty to zvládáš.” Neodpustil si rýpnutí černovlásek.

Pohledy všech se stočily na postavu ukrytou za neprůhlednou vodní stěnu.

„Přestaň si hrát na tajemnýho a začni konečně bojovat!” vyprskl na něj znovu Itachi.

„Ale, mě se nechce.” Přišel mu v odpověď zvonivý smích.

Itachi už se nadechoval, aby to Shakirovi  pěkně vytmavil, když ho přerušil Sasukeho křik.

„Zabiju tě, Itachi!” vřela v něm krev, nebyl si jistý, jestli si Shakirovo hlas za tou stěnou vymyslel, protože ho tak dlouho neviděl, nebo to byl opravdu on.

,Něco takového by ale Shakiro neudělal, nebo ano? snažil se v duchu přesvědčit sám sebe.

Pokud si pamatoval, takhle dokonale dokázal ovládat vodu jedině Shakiro anebo Suigetsu a jedinou jistotu měl v tom, že zrovna tohle Sui, neudělal.

„Už zase?” zeptal se opovržlivě s pozvednutým obočím jeho starší bratr.

To Sasukeho dorazilo, vytasil katanu a jejím ostřím namířil na Itachiho.

Ten se jen zašklebil.
„Pořád stejně zbrklý.” Pokýval vědoucně hlavou.

Sasuke jenom cosi zaprskal a s napřaženou katanou se na něj vrhl.

Itachi ale stál pořád na místě a trpělivě čekal na mladšího bratra, než k němu doběhne a zřejmě i probodne skrz na skrz.

Shakiro tomu jen mlčky zpoza ledové stěny přihlížel, nechtělo se mu bojovat zrovna proti Sasukemu, bál se, co všechno by mohl před Itachim říct a čemu všemu by Itachi mohl uvěřit a to by pro něj u Akatsuki nebylo dobré.

„A co ty jsi zač?” ozval se za modrovláskem neznámý hlas.

Shakiro skoro až leknutím nadskočil a rychle se otočil na onoho neznámého.

Stál tváří v tvář stejně vysokému mladíkovi se stejně modrými vlasy, žraločími zuby, fialovýma očima a velkým mečem ladně přehozeným přes rameno.

Shakiro si ho přeměřil pohledem a sladce se na toho zvláštního položraloka usmál, nemohl si pomoct, ale s těma zubama mu někoho připomínal.

„To tě nemusí zajímat.” Povýšeně odpověděl a i on si začal nonšalantně pohrávat se svojí katanou.

„Vypadá to, že mě to přece jenom zajímat bude.” Oplatil mu úsměv a namířil na něj svůj obří meč.

Shakiro ho pozoroval s pozvednutým obočím.

„A to chceš semnou bojovat s tímhle?” kývnul směrem k obrovskému meči, který nevyhlížel, že by byl zrovna dvakrát lehkej.

„Máš s tím snad nějakej problém?” uculil se na něj Sui.

„Ani ne, jenom by mě zajímalo, jak někdo jako ty, unese něco takovýho.” Znovu poukázal na, mladíkovo meč.

„To nemusí, zabiju tě ještě dřív, než ti to k něčemu bude.” Vycenil na Shakira svoje žraločí zuby a jediným máchnutím meče ho v pase přesekl na dvě poloviny.

Hned na to propukl v hysterický smích a sledoval jak se Shakirovo bezvládné sesunulo k zemi.

„Ehm, to nebylo moc vtipný.” Ozval se za ním dotčeně, známý hlas.
Suigetsu se zaskočeně prudce otočil.

„Co to …” Sui nechápavě těkal očima, mezi rozseknutým tělem a modrovláskem, co stál za ním.

Na chvíli se zarazil, když se modrovláskovo rozseknuté tělo proměnilo ve vodu a vsáklo se do země.

„No jistě, mělo mě napadnout, že to bude jen klon.” Řekl zamyšleně Sui.

Shakiro se znovu pouze pousmál a Suiho vzápětí smetla obří vlna tak silná, že probořila ledovou zeď, za kterou byli až doposud ukrytí před zraky ostatních.

Jak to Suigetsu nečekal, vlna ho smetla a odplavila kamsi do neznáma.

Shakiro si oprášil ruce, jakoby právě dokončil nějakou namáhavou práci.

Rozhlédl se, aby zjistil, co dělá Itachi a jestli je Gaara, tam, kam ho před půl hodinou odložil.

Jako první mu do zorného pole padl Itachi jak bojuje se svým mladším bratrem, když pohledem sklouzl na Sasukeho, bodlo ho u srdce.

Nechtěl mu ublížit, ale nemohl riskovat, že by ho před Itachim prozradil.

Natočil hlavu trochu víc do leva, aby zkontroloval ještě Gaaru a úplně v něm hrklo, když viděl jak se nad bezvládným Kazekagem sklání nějakej vysokej ninja.

Juugo se skláněl nad Gaarou a snažil se, mu nahmatal tep.

Z dálky vypadal, jakoby jen spal, ale když přišel blíž a pokoušel se ho vzbudit, udivilo ho, že je studený jako led.

Sehnul se ještě víc a chystal se odnést ho pryč, ale najednou se před ním objevila jakási postava bez tváře, která byla celá z vody a zabránila mu tak vzít Kazekageho do náruče.

„Suigetsu, co to proboha děláš?” nechápavě na neznámého vyjel.

„Uhni mi z cesty, ať ho můžu odnést pryč.” Už celkem naštvaně na něj zavrčel, jelikož vodní postava se nehnula ani o milimetr.

„To je právě to, co ti nemohu dovolit.” Odpověděl mu neznámý hlas a hned na to se vodní postava začala přeměňovat na člověka.

 

 

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

 

Obrazek

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

=^.^=

(Kagome/Kurama, 15. 11. 2009 11:40)

Začíná se to zajímavě vyvíjet xD Pořád nevím, o co Shakirovi jde, přestávám ho mít ráda a to hodně rychle. Tomu skrčkovi bych nejraději přerazila frňák xDD Já souboje taky psát neumím, ani trochu, takže ti nic vyčítat nehodlám, vlastně ani není co :)

....

(Amami, 14. 11. 2009 16:25)

pááni súboj sa ti vydaril!! toto bola krásna kapitola... už sa teším ako sa Sasuke a Shikaro stretnú... no zrejme to nebude pekné stretnutie...

 

 

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA