Jdi na obsah Jdi na menu
 


Série Unknown 15.díl

29. 11. 2009

Kap 15.

 

 

Itachi už se se škodolibým úsměvem napřáhl, aby zabodl kunai, který pevně svíral v dlani, do Sasukeho hrudi.

Shakiro se rozhodl.

,Buď teď, nebo nikdy.’ Řekl si v duchu, a jak mu jen jeho síly dovolily, se rozeběhl k Itachimu.

Černovláskova ruka začala nebezpečně klesat k hrudi jeho mladšího bratra.

Shakiro k Itachimu doběhl na poslední chvíli, tak že mu ještě stihl zarazit ruku s kunaiem ještě než se stihl ponořit do Sasukeho hrudi.

„Co to děláš?!” vyštěkl na něj černovlásek.
„Přemýšlíš snad kolenem nebo co?!” odpověděl mu popuzeně modrovlásek.

„Ne, ale možnost zabít svého mladšího bratra se ti naskytne jen párkrát za život.” Nakrčil nos černovlásek.

„Jo, jenže to by tvůj bratr nesměl dělat zrovna pro Orochimara.” Vmetl mu do tváře Shakiro.

„Copak máš z něj snad strach?” nechápal to Itachi.
Shakiro jen protočil oči v sloup.

„Ne, ale když ho vezmeme s sebou, mohli by, jsme z něho dostat nějaký informace o Orochimarovi.”  Seznámil ho se svou myšlenkou modrovlásek.

Itachi se na chvíli zamyslel.

„Jo a ty si myslíš, že až se tady z toho probere, tak bude celej žhavej, aby nám to řekl?!” odpověděl mu sarkasticky Itachi.

„Můžeme to aspoň zkusit.” Navrhl Shakiro a v duchu se modlil, aby s tím Itachi souhlasil.

Černovlásek nad tím návrhem docela dlouho přemýšlel.

„Koneckonců, zabít ho pak můžeš kdykoli.” Dodal ještě Shakiro.

Po tomto prohlášení se Itachiho škodolibý úsměv ještě prohloubil.

„Nakonec proč ne.” přikývl už zase s kamenným výrazem.

Modrovlásek mu jeho rozhodnutí také potvrdil lehkým kývnutím a sklonil se k ležícímu Sasukemu.

Sasuke napůl v mdlobách jen okrajově vnímal nějaký rozhovor.

Najednou na tváři ucítil letmý dotyk studené dlaně a pak už jen lehký závan větru, jenž nepatrně ovanul jeho tvář.

Bylo to docela zvláštní, protože onen vítr, byl až podezřele chladný, na to jaký teplý den je.

Když vítr pominul, cítil se Sasuke ještě slabší než před chvílí, jakoby z něj ten vánek odvál všechnu jeho zbylou sílu.

Neměl sílu už ani na to, aby udržel otevřené oči.
Pomalu se mu klížily víčka, jak se snažil zůstat vzhůru.

Cítil vedle sebe nějaký pohyb, ale únavou nedokázal zaostřit.

 ,Takhle přece nemůžu umřít!’ prolítlo mu hlavou, než se plně propadl do temnoty.

„Tak, teď by na tom měl být stejně jako Gaara, nic necítí, nevnímá, neslyší, nedýchá prakticky je po smrti.” Obeznámil černovláska se situací Shakiro a vyčerpaně se sesunul vedle Sasukeho bezvládného těla.

„No super a jak je z toho stavu hodláš dostat?!” rozohnil se Itachi.
Na modrovláskově tváři se objevil pobavený úsměv.
„Jistěže, je to moje nejoblíbenější jutsu.” Zvážněl Shakiro.

„No jen aby.” Brouknul si pro sebe Itachi.

„Pochybuješ snad o mě Itachi?” zeptal se ho s pozvednutým obočím modrovlásek.

„To by mě v životě nenapadlo.” Ihned mu oponoval černovlásek.
„Jo jasně.” Zazněla sarkastická odpověď.

„Takže teď už by nás teoreticky neměl nikdo sledovat, tím pádem si můžu chvíli odpočinout.” Sladce se na něj usmál Shakiro.

Itachi zůstal jen konsternovaně zírat na modrovláska, jak si ledabyle lehl do trávy kousek od Sasukeho.

„Super.” Procedil tiše skrz zaťaté zuby černovlásek a otočil se k Shakirovi zády.

„Já to slyšel.” Ozvalo se mu za zády.
Itachi se pobaveně pousmál a raději mlčel.
To už ho ale Shakiro tvrdě ignoroval a dával si dvacet.

Černovlásek se chvíli zamyšleně procházel dokola po mýtině, než se znuděně svalil ke kmeni stromu a rozhlížel se po okolí.

Nejraději by už vyrazil, aby byli co nejdřív zpátky, ale věděl, že když se mu teď tady Shakiro sesype, bude muset nějak do skrýše dotáhnout i jeho, což by asi nebylo zrovna nejlehčí.

Po třech hodinách už si černovlásek myslel, že tady snad zapustí kořeny.

Měl sto chutí se zvednout a toho sexy modrovláska tady nechat s Gaarou i se Sasukem samotného, ať si s nimi pak nějak poradí.

Roztrpčeně si povzdechl.

Znuděně dloubal kunaiem do kmene, o který se opíral, když koutkem oka zaregistroval jakýsi pohyb v místech, kde leželi Shakiro se Sasukem.

Natočil hlavu do prava a nehybně pozoroval modrovláska, jak se klidně a nikým nerušeněprotahuje.

Musel uznat, že na tenhle pohled se skutečně vyplatilo počkat. 

Shakiro jakoby podvědomě cítil, že ho někdo pozoruje, se otočil a jeho pátravý modrý pohled se setkal s uhlově černým, tak podobným tomu Sasukeho, až si na několik okamžiků myslel, že to Sasuke skutečně je.

Až po chvíli mu došlo, že Sasuke leží kousek od něho a ty černé oči, do kterých se dívá, nejsou Sasukeho ale jeho staršího bratra. 

Neslyšně si povzdechl a nasadil vražedný pohled.

„Na co tak zíráš?!” vyhrkl popuzeně, když si vzpomněl na to, jak se svým mladším bratrem Itachi krutě bojoval.

Ten se jenom zašklebil jeho rozladěnosti a mlsně se na modrovláska díval.

„Otázka by spíš měla znít, na KOHO.” Přišla mu pobaveně odpověď.
Shakiro sebou trhl, když mu došlo, jak to myslel.
„Tak dej pozor, aby ti nevypadly oči.” Vyplázl na Uchihu staršího jazyk.

„Kvůli tobě bych to klidně podstoupil.” Oplatil mu stejnou mincí Itachi.

Shakiro naštvaně prudce vstal, až ho zabolela zlámaná žebra.
Sykl bolestí a opatrně se chytil za poraněná žebra.

Itachi byl hned na nohou a vyděšeně si modrovláska prohlížel.

„Jsi v pořádku?” ptá se ho hned starostlivě.

Shakiro ho jen zpraží vražedným pohledem a naštvaně od sebe černovláska odstrčí.

„Ne nic mi není, a koukej s tím přestat, nejsem žádnej invalida, o kterýho by ses musel starat.” Popuzeně se na Itachiho rozkřičel.

Černovlásek ho pozoroval s pozvednutým obočím.
„Tak se kvůli tomu hned nerozčiluj, drahoušku.” Snažil se ho uklidnit.

„Ty …” zavrčel na něj Shakiro a zatínal ruce v pěst tak, až se mu nehty bolestivě zarývaly do dlaně.

„Už bychom měli vyrazit, zanedlouho bude tma a já bych do sídla chtěl dorazit nejpozději zítra dopoledne.” Změnil najednou téma Uchiha starší.

Modrovlásek měl co dělat, aby se nepřestal ovládat, nevrhl se na Itachiho a na místě ho nezaškrtil.

Černovlásek se k Shakirovi otočil zády a přešel k bezvládnému Gaarovi.

„Doufám, že ti nebude vadit, když Shukaku ponesu já.” Otočil se zpět na modrovláska.    

 
  

Obrazek

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Amami, 30. 11. 2009 15:18)

jeej ďakujeeeem... a to nevadí že tam boli chyby... aj tak som si žiadne nevšimla... najdôležitejšie je že to tu je... inak to bola krásna kapitola

 

 

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA